V průběhu života se všichni setkáváme s obtížnými situacemi. Říká se jim také kritické, stresující. A je pro nás těžší žít, cítit, myslet. Život jako by se zastavil. já nic nechci. Ale to je špatný pocit. Život jde dál a dál, ale jinak. Nejintenzivněji začínáme žít uvnitř sebe, uvnitř své duše. Proč se tedy život zvenčí přesouvá do vnitřního života, aniž bychom si toho všimli? Pojďme na to přijít. Zkušenost je vnitřní proces. Tento proces je způsoben tím, že člověk nemůže vykonávat své obvyklé činnosti: nemůže chodit do práce s dobrou náladou, nemůže jíst jídlo s chutí k jídlu. Proto je lidská zkušenost nazývána také procesem nemožnosti. Ale nemožnost čeho? Neschopnost žít se smyslem, který existoval před zážitkem. V okamžiku prožitku se člověk věnuje činnosti zvané vnitřní činnost. A tato činnost je zaměřena na generování smyslu. Jiný význam, nový a stále nepochopitelný. Zkušenost je dílem restrukturalizace našeho vnitřního světa. Před stresem byl život jeden a po životě se změnil. jaký je ten druhý? Jiný znamená nový, nesrozumitelný, neznámý, neidentifikovaný a možná i nepotřebný. A při prožívání těchto nových událostí, jejich zpracovávání, drcení veškerého materiálu nevědomky hledáme nové významy, sami si nové významy generujeme. A krizi se člověku daří přežít nejen vnitřní prací, ale i aktivní prací, sociální i pracovní. Co znamená aktivní sociální aktivita? To znamená, že se nemusíte stáhnout do sebe, ale musíte rozšířit svůj okruh komunikace, požádat o pomoc, i když potřebujete pomoc jen s tím, že máte někoho nablízku nebo nasloucháte. Jak pomáhá práce? Pracovní činnost je vždy aktivní, vždy spojená s něčím kreativním, se vznikem něčeho nového, s realizací stejného významu. Práce a práce vždy aktivují naši energii a nedovolí nám chřadnout. Na závěr chci zdůraznit myšlenku, že zkušenost není negativní proces – je to proces lidského znovuzrození. Pokud se naučíte zacházet se stresem tímto způsobem, pak se život stane ještě zajímavějším. :)