Stává se, že se cesta k psychologovi odkládá roky... Já sama jsem čekala 8 měsíců a doufala, že se vše vyřeší samo... Kdo zná takové myšlenky? nesnesitelné, alarmující. A když jsem váhala, že už je možná čas zajít k psychologovi, tak se objevily myšlenky, že problém není tak globální, emoce opadly a je to tak bolestivé. Navzdory těmto historkám se v životě nic nezměnilo. Úzkost, apatie, špatný spánek ve mně zůstaly. Zdůrazním několik hlavních bodů: - strach ze změny - mohou existovat sekundární výhody, které se zpomalí - strach z odsouzení, stud - některé velmi bolestivé téma - strach ze zodpovědnosti - strach z otevření se cizímu člověku - strach ze zbytečného plýtvání peníze - strach, že terapie nepřinese výsledky Psychoterapie je poznávání sebe sama, návrat zaměření k sobě samému V psychoterapii je skvělá příležitost dostat vše z hlavy a pečlivě to zvážit. V tuto chvíli se dostaví pocit. bezpečného místa, kde můžete být sami sebou vedle ostatních. Nemusíte odmítat ostatní a odmítat sami sebe, můžete být k sobě upřímní, pěstovat soběstačnost a všímat si, o koho se můžete opřít. Nemusíte souhlasit se vším, co říkají, abyste vztah zachránili. Můžete být sami sebou a snesete dialog, pak už nehrozí místo, kde se názory liší. To je v terapii velmi důležitý moment a je to možné až po čase. Když si nemusíte vybírat mezi „být s ostatními“ a zůstat sami sebou Obecně platí, že sklon k introspekci a reflexi, kritický pohled na sebe a svět kolem vás jsou cenné vlastnosti. A pokud má člověk obdařený takovými vlastnostmi nějaké problémy, jeho práce na sobě v rámci psychoterapie zpravidla postupuje rychleji a efektivněji. Ale zároveň je nutné pochopit, že nikdo se nemůže vyléčit sám – vždy potřebujete pohled zvenčí. Sami psychologové navštěvují terapeutická sezení – to je základ objektivity. Jak jste se dostal k terapii??