muži, MUŽI, MUŽI... Muž. V jakém věku tak můžeme člověka nazvat? Ženy, odpovězte na tuto otázku! odpověděl jsi? Podívejme se na to jako na malý test. Někdo řekne, že takhle se dá říkat někdo, kdo si to zaslouží. Tuto odpověď lze slyšet od ženy, která se cítí důležitá, zkušená, silná a chytrá. Má poněkud povýšenecký vztah ke světu, umí se rozhodovat a být zodpovědná. Proto může jako muže uznat jen toho, kdo dokáže, že je silnější než ona. Někdo v odpovědi uvede věk od 30 do 70 let. Bude to spíše žena, která od muže očekává ochranu, péči a pozornost. Ve starších lidech proto vidí mužský princip. A někoho položení otázky překvapí a vysvětlí, že muž je muž v každém věku – ve třech, čtyřiceti i sedmdesáti. Tohle bude opravdová ženská! Očekává od muže sílu, aktivitu, důvěru v sebe a své činy, mužskou péči o ženu a je připravena na oplátku dávat ženskost, něhu, přijetí a lásku. Proč je důležité, jak na tuto otázku jako ženy odpovídáme? Protože je to žena, která dělá muže z MUŽE. Zástupci mužského pohlaví sami poznamenávají, že v životě dělají hodně pro spravedlivou polovinu lidstva. Vzpomeňte si na píseň z nádherného filmu „Ahoj, já jsem tvoje teta!“ Jsou tato slova: "Pro mě není chudoba problém, pokud na světě není láska!" Která žena má největší vliv na formování muže? První ženou v jeho životě je samozřejmě MÁMA. Hodně v životě chlapce závisí na jeho matce: jeho postoj k sobě samému, přijetí či neakceptování jeho povahových vlastností a dovedností, vztahy s vrstevníky, úspěch ve škole i budoucí profesi a... postoj k ženě! Psychologové zastávají názor, že z chlapce není potřeba vychovávat muže, protože jím je od přírody. Jen je potřeba to v něm nepotlačovat, nechat ho být sám sebou. Jednou v hračkářství jsem musel slyšet dialog mezi manželským párem. Vybírali hračku pro svého tříletého syna. Táta navrhl: „Pojďme koupit meč. Podívejte se, jak je to skvělé. Takovou hračku ještě nemá." Otcovy oči hořely při pohledu na tento meč. Máma se zamračila: „Není potřeba, tohle je agresivní hračka. Kupme si deskovou hru a nechme ji vyvíjet." Táta se nevzdával: „No, proč ne! Vzdělávací hry už má. A chlapec také potřebuje meč. Pamatuji si, jak jsem to jako dítě potřeboval!“ Pro matky je někdy těžké pochopit chlapcovu potřebu projevovat agresi, tvrdost a tvrdé hry. Snaží se změkčit, vyhladit všechny emocionální reakce syna a zakázat chlapské hry, které se zdají kruté a nebezpečné. Ale jsou to právě tyto momenty, které chlapce posilují a umožňují mu věřit ve vlastní sílu. Tatínkové to dobře chápou. Protože si lépe uvědomují, čemu bude jejich syn v životě muset čelit. Matce je zcela jasné, jak se má zachovat, když se její syn raduje (radovat se s ním), když její syn pláče (mít soucit). Když si ale s trochou agrese hájí svá práva doma, maminky jsou často bezradné, nevědí, co mají dělat. A jediným řešením je, aby matka potlačila emoce svého syna a přiměla ho, aby se za takové chování styděl. Nyní si představte, že tento chlapec čelí agresi jiného vrstevníka nebo dokonce starší osoby. Jak si myslíte, že bude reagovat, když je doma zvyklý cítit se vinen za to, že pevně hájí svá práva? Maminky se mohou ptát: "Takže bychom měli nechat našeho syna křičet na svou matku?" Ne, samozřejmě, nemělo by vám být dovoleno urážet a urážet rodiče. Matky ale často berou jako urážku jen projev rozhořčení, tvrdý tón nebo emotivní výpověď. V těchto případech má smysl věnovat více pozornosti podstatě toho, co chlapec říká, než tónu. Jakmile si uvědomí, že jste slyšeli jeho rozhořčení (a u dětí to