Od autora: Zveřejněno na mém webu a v novinách „Zlaté schodiště“Žijte navždy, učte se navždy! Studium je druh činnosti speciálně organizované k získávání nových zkušeností – znalostí, dovedností, schopností. A přestože je vášeň pro učení během školních let zcela podkopána, potřeba naučit se něco nového – zajímavého a užitečného – zůstává téměř hlavní potřebou každého člověka. Zde vidíme skutečný rozpor mezi poznáním a učením. Téměř pro každého zdravého člověka – tedy vyvíjejícího se člověka (člověka jako subjekt vývoje) – je poznání jako fenomén rozšiřování jeho mapy světa nesmírně důležité. Ale na druhou stranu, ne každý se chce a umí učit. Pro mnohé je studium těžká a nudná práce. Protože, jak jsem řekl dříve, práce postrádá smysl už od školních dob. Tento paradox je zatížen skutečností, že ignorováním procesu učení se subjekt dostává mimo rámec (účelného a systematického) poznání. Problematickým se pro něj tedy ukazuje právě proces sebeodhalování, sebeaktualizace – proces jejího rozvoje. Zdá se mi, že tento vzorec je samozřejmý: kdo se nechce a neumí učit – tedy není v permanentním generativním procesu učení a rozšiřování a obohacování vlastní mapy reality – degraduje. Neexistuje žádná třetí možnost: buď jste v generativním procesu, nebo v degenerativním procesu. Pro váš stav evoluce (generativní nebo degenerativní stav) existuje pouze jedno kritérium – ať už využíváte potenciál poznání v testovacích okamžicích, nebo ne, Vážený zvídavý čtenáři, chci vás upozornit na myšlenku, která přirozeně vyplývá z logiky moje úvahy o fenoménu generativity a generativního myšlení . Tato myšlenka je formulována následovně: člověk je šťastný ve chvílích překonávání obtíží díky znalosti zákonitostí (své) existence. Poznávání obtíží - testování momentů vlastní existence - se provádí formou jakési pracovně - učební aktivity, která aktualizuje generativní myšlení. Zkrátka (pře)překonat těžkosti či testovací momenty je možné pouze konkrétní prací – systematickou výchovnou prací. Protože obtíže nezmizí náhodou, bez vynaložení jakéhokoli úsilí. "Nemůžeš bez problémů vytáhnout ani rybu z rybníka." Tuto okolnost považuji za dostatečnou k pochopení toho, proč se mnoho lidí poddává potížím a nechává je ve stavu „nedokončených gestaltů“. Zdá se mi, že největší problém subjektu během testování je právě obtížnost jeho zapojení do procesu učení. Ale je to právě rámec studia, který primárně nabízí jakýkoli testovací okamžik Mnoho lidí nechápe, jak a co by se měli učit, aby pochopili něco důležitého, když nastanou nějaké potíže. Mnozí ani nevidí „vzdělanostní status“ obtížnosti, nedefinují ji jako testovací moment, jako významný moment a jako moment výzvy. Pedagogika nepovažuje vzdělávací proces definovaný testovacím momentem za takový. Učební situace, které život organizuje, jsou mimo kompetenci pedagogiky. V psychologické vědě se takový postoj k obtížím dosud nevytvořil. V medicíně neexistuje úplné pochopení obtíží jako evolučních jevů. Mezitím se s nimi skutečně vyrovnává pouze ten, kdo je schopen „vzít si lekce“ z testovacích situací. Za čtvrt století mé praxe v poskytování psychologické a psychoterapeutické pomoci se tento vzorec vždy potvrdil. Dá se to formulovat jednoduše: člověk se vyléčí a své problémy vyřeší, pokud si sám spontánně nebo s pomocí psychologa (!!!) promění problematickou situaci v situaci učení Jedná se o zvláštní typ situací učení, kdy se potřeba nových přístupů, úplnějšího porozumění, nových dovedností atd. – v novém zážitku se to projeví skrze testovací moment problémové situace. Jinými slovy, pokud se člověk cítí „špatně“, pak toto