Byla jsem vdaná za alkoholika pouhých 9 měsíců, tato doba stačila na pomyšlení na sebevraždu. Unavený, velmi unavený přesvědčováním, prosením, prosením, ošetřováním, předstíráním, že to zvládáme, vyzvedáváním našich šperků ze zastavárny. Hlava a tělo jsou neustále napjaté. Rychle a hluboce jsem se začala propadat do bezmoci, což se ukázalo jako ku prospěchu mé myšlenky: „Celou dobu se budu cítit tak špatně, stanu se vyčerpanou ženou, fixovanou na svého manžela alkoholika blaho bude záviset na jeho střízlivosti, jeho přítomnosti nebo nepřítomnosti doma, jeho náladě“ „V tomto stavu nikdy nemohu být ŠŤASTNÝ“ „Mám pocit, že jsem ve slepé uličce a nevidím východisko“ „Nikdo mi nerozumí, nemám se s kým podělit o pravdu o sobě, cítím se závislý na názorech druhých a nemohu se na to spoléhat odděleně“ „Jsem v zoufalství, sám, cítím se špatně, ale Nedokážu přesně vysvětlit, co je špatné. Všechno je špatné, všechny oblasti mého života jsou prázdné, studené, mrtvé. Je mi teprve 25 let, když je to teď tak špatné, bude to s léty těžší (děti, práce, účty, dluhy). Nepotřebuji takovou „sílu“, arogantního, ovládajícího, připraveného plácnout se za slabost.“ V hlavě se mi míhaly obrazy z dětství, neustálé potíže „dospělých“ v rodině. Takhle jsem to nechtěl, věděl jsem to jistě. Strach z takového „života“ mě překvapivě nespoutal, ale explodoval zevnitř a drtil mě neobvyklou, děsivou inspirací – ZEMŘÍT nebo ZMĚNIT. Pamatuji si, jak mi to vyrazilo dech, vrhlo mě to z pochyb o sobě samém k touze vytvořit si nějaký svůj vlastní život. V nejistotě jsem chtěl zemřít, ukončit nesmyslnou existenci, z touhy vytvořit si vlastní jsem se chtěl probudit a začít si uvědomovat, co se děje, získat odpovědi na otázky Byly chvíle, kdy jsem přemýšlel o způsobech zemřít, představoval si, vybíral, pamatoval si příběhy lidí. Ne, mám-li právo volby zemřít nebo žít, pak mám právo hledat pomoc, učit se novým věcem, takhle jsem se poprvé setkal s pocitem konečnosti vlastního života (pak jsem si neuvědomil stejně jako já teď), že smrt může být nejen nepředvídatelná, ale také moje volba. Ten pocit mě vyděsil a otřásl, jiskřil uvnitř. Život může být jiný! O jakém životě sním? Co chci? Kde začít Irwin Yalom píše: "Očekávání konce nás může motivovat být v přítomnosti s větší vitalitou." TO BYLA MOCNÁ INSPIRACE PRO TERAPII, chtěl jsem naplnit svůj život sám sebou, dokud jsem byl naživu. Udělej pro sebe něco každý den Tato pravda do mě navždy vstoupila. A šel jsem na terapii. Je pro mě důležité pamatovat si nepředvídatelnost a nerozlučné spojení ŽIVOT - SMRT, to živí můj vnitřní zdroj Zdroj šeptá ~ DÝCHEJ ~ LÉTAT ~ JEDNÁT ~ MLUVIT ~ křičet ~ ZPÍVAT ~ TANEC ~ NAPLŇOVAT ~ Už 10 let nemlčí. . Terapií se stal vzduch, oheň, voda a půda. Terapie mi dala možnost prozkoumat svůj život, vztahy, vyzkoušet si intimitu i odstup, naučit se otevřít se sobě i druhým, to vše je pro mě cenné. Proto zůstávám. Co tě motivuje jít na terapii? Co vás inspiruje zůstat?