„Pověry jsou pohádky, které si lidé vymýšlejí, aby vysvětlili svá selhání.“ Prue Halliwell Všichni jsme rukojmími svých předsudků. Všechno, v co člověk věří, se mu dříve nebo později stane. Stejně dobře i špatně. Nejčastějším typem předsudků je samozřejmě pověra. Znaky jsou součástí folklóru a komunikační kultury. Pověra je individuální předsudek, který představuje víru v možnost předpovídat budoucnost a ovlivňovat ji pomocí některých nadpozemských sil. Pověry jsou neohebné vědění, které se mění s obtížemi nebo se nemění vůbec, omezené na aplikaci v každodenních, každodenních činnostech nesouvisejících s duševní prací Jaký význam mají pověry, tzn. Proč tohle všechno někdo potřeboval? Většina pověr má hluboké historické kořeny, některé se týkají starověkého náboženského přesvědčení. Hlavními důvody a účelem pověr je touha nahlédnout do blízké budoucnosti; vyhnout se nepříznivým situacím; utěšit člověka; a samozřejmě korigovat chování člověka pomocí strachu nebo příslibu pozitivních důsledků. Tyto důvody a vlastnosti lidské psychiky přispívají k šíření pověr, zejména za extrémních okolností. Další typ ochrany před odpovědností, strachem, ohrožujícími okolnostmi vnějšího světa. Zodpovědnost a svoboda často vyvolávají v lidech pocit úzkosti. Svoboda vyžaduje, aby byl člověk zodpovědný za svá rozhodnutí a činy, a také aby se snažil změnit svůj život. Zodpovědnost znamená být autorem svého životního plánu. Lidé se obvykle brání přijmout odpovědnost a uznat sami sebe jako tvůrce svých problémů a životních potíží, snadno přijímají všechny vnucené podmínky pověr a přijímání. Podle některých psychologů plní pověry psychoterapeutickou funkci: dávají naději na nesmrtelnost, odstraňují strach ze smrti, dávají důvěru ve vlastní existenci a uklidňují, zejména v obtížných, rizikových situacích. V návaznosti na teorii A. Maslowa můžeme říci, že pověry jako stereotypní, navyklé způsoby řešení problémů umožňují člověku vyrovnat se se svým strachem z neznáma a nejistoty a přispívají tak k jeho adaptaci na statické a opakující se jevy. Pověry přitom brání proměně a rozvoji okolního světa, kreativitě a vynalézavosti. Pověry jako afektivní fenomén narušují realizaci kognitivních a tvůrčích schopností jednotlivce a zároveň mu poskytují bezpečí, ochranu a známost; Kreativní myšlení zbavuje člověka úzkosti z neznáma, vlivu minulosti, zvyků a konvencí. Téměř vše, co souvisí s pověrami, se vymyká vysvětlení. Ne proto, že by byl tak tajemný a neidentifikovaný, ale jednoduše proto, že „tak to má být“ a „takto se to přijímá“. Kým? Když? A proč? Nikdo nerozumí. Člověk slyší další „ne“ ve formě „nemůžeš odmítnout prosby těhotných žen“, „černá kočka přináší neštěstí“, „nesedej na stůl“, „nejez nožem“, a dostává někým předem promyšlený program vlastních akcí. Psychologický fenomén však spočívá právě v tom, že očekávání naplnění proroctví do značné míry určují povahu jednání jednotlivce a vnímání reakcí druhých, což vyvolává sebenaplnění proroctví. To znamená, že to, co očekáváme nebo se čeho obáváme, se dříve nebo později stane. Co jako výsledek získáme? Co se stane s generací vychovanou na takových „ne“? Bez odpovědí na otázku „Proč ne?“? Žít ve strachu, podezřívavosti, alarmismu, úzkosti, nezodpovědnosti za svůj život. Rozhodněte se převzít zodpovědnost za svůj život, přemýšlejte a rozhodujte se samostatně a ke každé životní situaci přistupujte kriticky. Pouze odvaha a odhodlání umožní člověku žít plný, pulzující život, bez strachu z nevyhnutelnosti událostí, aniž by k tomu měl oprávněné důvody..