V boji sobě rovných vítězí psychika. Pierre de Coubertin. Je těžké si představit, proč lidé přikládají tak malý význam schopnosti seberegulace, ale stále nacházejí omluvy pro svou neschopnost. Jinak bychom se cítili šťastnější, efektivnější a žádanější. V každém člověku jsou zdroje, které se můžeme naučit libovolně „zapínat“, když čelíme obtížným situacím. Zde nepotřebujete speciální vybavení, jako je horolezec nebo stavitel, ale pouze vaše touha být vítězem, ne poraženým. Naše nesprávné myšlenky a přesvědčení vedou k nesprávným vzorcům chování, které zvyšují úroveň negativních zkušeností a vystavují nás většímu stresu. Právě na to upozornil zakladatel racionální behaviorální terapie Albert Ellis. Identifikoval nejčastější iracionální nápady, které nám mohou vstoupit do hlavy, ze kterých se nesmírně trápíme. Vypořádáním se s těmito myšlenkami se můžeme osvobodit od frustrace, zveličování vlastních selhání, depresí a emocionálních zhroucení. Mylná představa č. 1. Pro dospělého je nutné, aby každý jeho krok byl pro ostatní přitažlivý. V životě jsou situace, že pokud jste nezažili to, co jiný člověk, tak nikdy nepochopíte, proč to udělal. A je přirozené, že ne všechny činy lze považovat za věrné, ale s přihlédnutím k těmto kombinacím okolností se to zdálo být jediným možným řešením. Naučte se proto nesoudit činy druhých lidí. V důsledku toho vás již nebudou navštěvovat myšlenky na to, jak byly hodnoceny vaše činy. Mylná představa č. 2. Upřímnosti a obtížím je snazší se vyhnout, než je překonat. Toto je pravděpodobně nejrozšířenější mylná představa, která je navíc „dlouhodobá“, protože se může předávat z úst do úst (z generace na generaci). ). Vezměte si Emelyu, která svůj život vegetila na sporáku, ale přesto musela projevovat aktivitu. Mnozí to dělají – projevují pasivitu, ale nejhorší je, když nedokážou otevřeně vést nejen dialog s druhými, ale ani vnitřní – sami se sebou, tráví život v klamu. Existuje pouze jedno řešení – naučte se nebát se pravdy a raději „jít“ než „stát na místě“. Mylná představa č. 3: Jít s proudem a nic nedělat je cesta ke štěstí. Ve skutečnosti trochu podobné mylné představě #2. Ale tady bych se chtěl zeptat: "Cesta k čímu štěstí?" Zřejmě ke štěstí ostatních, kteří jsou aktivnější, aktivnější a radostnější při pomyšlení, že existují lidé, kteří „jdou s proudem“. Mylná představa č. 4. Všechny potíže jsou na nás vnuceny zvenčí - lidmi nebo okolnostmi. Takto mohou uvažovat jedinci, kteří nevěří sami sobě, svým schopnostem a dokonce si myslí, že je vůbec nemají. Ti, kteří se rádi zbavují odpovědnosti a věří, že jejich osud je již někde „napsán“. Zde byste měli vždy pamatovat na to, že každý účinek má svou příčinu, a co jsme nyní vypěstovali, to jsme již jednou zasadili. Mylná představa č. 5. Je to katastrofa, když všechno nejde tak, jak bychom si přáli Ano, tohle se stává. A hlavní je zde flexibilita. Musíte si předem promyslet několik možností, abyste měli vždy právo na výběr a následně několik příležitostí k dosažení požadovaného výsledku. Mylná představa č. 6. Musíte být rozumní, kompetentní, adekvátní a úspěšní ve všech ohledech (Musíte všechno vědět, všechno umět, všemu rozumět a dosáhnout úspěchu ve všem). Komplex „vynikajícího studenta“ pěstovaný od dětství, který a je klamán, že člověk může vědět opravdu všechno. Okamžitě se mi vybaví Sokratův výraz: „Vím jen, že nic nevím, ale někteří nevědí ani toto. Mimochodem, lidé, kteří opravdu něco vědí, to o sobě mohou říci, ale chápou, že veškeré vědění je nesmírné. Jsme také svobodní lidé a je na nás, kam a jak toho dosáhneme!