Alexandra Rudáková: Téma vhledu nebo šílenství vyvolává u klientů i obyčejných lidí, kteří vzdáleně chápou, co je psychoterapie a klinické normy, mnoho úzkosti a strachu. Stručně řečeno, psychoterapie v emocionálně-imaginativní terapii, arteterapie, terapie zaměřená na tělo je zcela postavený, nebo částečně, v mém čtení, s prací s určitými obrázky. Často mohou klienti zažívat děsivé obrazy ve snech, při psychoterapeutické práci na úrovni imaginace. Někteří lidé jsou tak traumatizovaní událostmi, které se dějí v jejich životě, že mozek raději žije ve fantazii. Cítí se tam dobře a klidně. Když člověk neodděluje realitu od fantazie, můžeme mluvit o duševní nemoci. Výjimkou je, když lidé vidí něco, co je potvrzeno jinými způsoby, pomocí speciálních zařízení, která fotí například auru člověka. Aura je vesměs síla energie člověka v té či oné části těla, ukazuje, jak moc je na psychologické úrovni blokován přístup ke všem schopnostem těla a energetickým centrům. Veškerá terapie zaměřená na tělo je prezentována na základě teorie a praktického výzkumu a pozorování. Jedním z hlavních je umístění svalové ulity v souladu s energetickými centry člověka. Každá zkušenost a oblíbené rčení najde projekce v těle. Bez ohledu na to, jak divně to může znít. Mozek zjednodušuje a zakóduje informace, se kterými se nedá nic dělat, ale je s tím zkušenost a nechá je v těle, v podobě podmíněné genetické paměti. Zvířata mají tak úžasnou funkci Obvykle v každodenních představách vypadá osvícený člověk jako poustevník ze světa, který dosáhl takového rozruchu a potěšení, že nikoho nepotřebuje. Ale realita je taková, že člověk je společenský a potřebuje druhého člověka. Mnoho duševních poruch je založeno na nedostatečné sociální adaptabilitě, jejíž porušení většinou spočívá v narušení kontaktu s jinou osobou. První příčka na žebříčku duševního zdraví, se kterou jsem se setkal, je podmíněně neurotik, který si díky potlačování sebe sama vyvinul neurózu, aby se přizpůsobil společnosti. Takoví klienti přicházejí k psychologickým poradcům, často potřebují povolení, aby se vyjádřili, byli sami sebou, aby potvrdili, že je to možné. A s fungujícím schématem, jak vyjadřovat emoce, jdou žít zdravě a šťastně do světa Druhým krokem dolů je hraniční stav osobnosti, zde se můžete setkat s lehkou poruchou adaptace, a to z různých důvodů. Lidé se chovají způsobem, který je v rozporu s nimi samotnými a jejich okolím. Zde se často odehrává ta pověstná genetická paměť, aby přežil a člověk chce jediné, a biologická paměť ho nevědomě omezuje v některých akcích, často tam, kde to není nutné a člověka to ruší. Zde se odehrávají tzv. generické dějiny. Třetí úrovní je psychiatrie. Když je člověk odtržen od reality sám od sebe, tedy takové podmínky mu nikdo podvodem nevytvořil. Zde se zabýváme diagnózami, například schizofrenií. Setkal jsem se s různými schizofreniky, mají úplnou adaptační poruchu, dělají si, co chtějí, často na úkor druhých. Na klinikách s tím pracují specialisté. Taková terapie se provádí pouze v nemocničním prostředí, protože v okamžiku exacerbace „klient“ nenese odpovědnost, pokud vás například zabije. Podle mých zkušeností byly případy, kdy jsem zaměstnával lidi s diagnózou schizofrenie a schizotypní poruchou, najímal jsem je ve chvílích recidivy, často měli kromě diagnóz i psychické problémy; Například psychicky nemocní rodiče. Rodičovství je obecně samostatná záležitost, nikdo netraumatizuje lidi tolik jako jejich rodiče. Můžete se podívat na dvouhodinový film Sybil, kde matka se schizofrenií zlomila psychiku své dcery. V tuto chvíli nevěřím v genetiku, zde spíše věřím v sociální přenos, pokud dítě vidí pouze toto, stává se normálním v abnormálním prostředí, aby přežilo. Existují studie na toto téma, pokud existuje zdravá.