Esej Transpersonální psychologie S. Grofa: věda nebo paravěda Nemůžete si pořádně užít svět, pokud vám v žilách nestříká moře samo? není oblečený v korunovaný hvězdami a považujete se za sebe - tím spíše, že na světě jsou jiní, kteří jsou jedinými dědici jako vy, Thomas Traern Transpersonální psychologie, příležitost zažít živé emocionální zážitky spojené s tzv. efekt rozšíření vědomí“, je velmi atraktivní pro mládež a lidi zajímající se o paravědu. Nakolik jsou však metody holotropní terapie neškodné a jsou skutečně schopny řešit vážné psychické nebo psychopatologické problémy? Abych odpověděl na tuto otázku, přejdu k práci S. Groffa „Journey in Search of Self“ Co je transpersonální psychologie S. Groffa? Grofovou hlavní myšlenkou je léčení prostřednictvím překračování hranic osobní zkušenosti, uvědomění si skrytých stránek vlastní podstaty. Klasické studium nevědomí zůstalo v nevědomí člověka. Z. Freud pracoval s individuálním nevědomím, které se utváří během života jednoho člověka. C. Jung předložil teorii kolektivního nevědomí celé lidské rasy a studoval jeho vliv na psychiku prostřednictvím archetypů. S. Grof jde ještě dále, mluví o univerzální jednotě člověka a vesmíru. Je to věda nebo paravěda? Vlastními slovy autora: „Význam některých pozorování přesahuje hranice psychologie a psychiatrie a představuje vážnou výzvu pro obecně přijímané newtonovsko-kartézské paradigma západní vědy.“[1] Pro Grofa sféra transpersonálních zážitků zahrnuje překračování hranic prostoru a času. V tomto případě se pacient ztotožňuje s lidmi, biologickými procesy, rostlinami současnosti i minulosti, s celým fyzickým vesmírem nebo i prostorem. Transpersonální zkušenost také zahrnuje znovuprožívání procesů smrti a zrození Během transpersonálních terapeutických sezení byly vytvořeny podmínky, za kterých se člověk mohl dostat do kontaktu se zkušenostmi svých předků, komunikovat s duchy zvířat a prožívat jednotu se životem a veškerým stvořením. . Jako příklad uvedu reportáž ze sezení LSD (psychedelická terapie - předchůdce holotropního dýchání) „...ztotožnění se se životem, zažil jsem celé spektrum destruktivních sil působících v přírodě i v lidech a viděl jsem jejich nebezpečné pozici v moderní technologii, která hrozí zničením naší planety. Ztotožnil jsem se s nesčetnými oběťmi válečné mašinérie, vězni koncentračních táborů umírajících v plynových komorách, s rybami otrávenými v řekách a mořích <...> Následovala dojemná vize usměvavých miminek <...> moudrých delfínů a velryby cestující v křišťálově čistých vodách oceánu, podívaná na krásná pole a lesy. Cítil jsem hlubokou empatii se životem, uvědomění si ekologických nebezpečí a odhodlání připojit se k silám chránícím život na planetě.“[2] To vše připomíná halucinace pod vlivem drog nebo magické praktiky dávných dob, na hony vzdálené vědě. A to je sféra paravědy, protože mystická zkušenost se nepoddává vědeckým kritériím. Je unikátní a nelze jej měřit z hlediska objektivity, intersubjektivity a opakovat za experimentálních podmínek. Co je tedy „holotropní dýchání“? Vědecká metoda nebo druh drogy pro ty, kteří touží po vzrušení? Hluboké a časté dýchání, soustředění na vlastní tělo a vjemy navrhuje Grof jako způsob, jak dosáhnout prožitků transpersonální povahy bez použití léků nebo jednodušeji drog a psychedelik. Transpersonální terapie čerpá z dat z psychedelického výzkumu a „... kombinuje řízené dýchání, hudbu a další typy zvukových technologií, soustředěnou práci s tělem a kreslení mandal“[3]. Jinými slovy, holotropní terapie je kombinovaná technika nefarmakologické terapie. S. Grof píše omožnosti terapie s odkazem na zkušenosti jejích přívrženců a pacientů: „Většině účastníků v našich skupinách byla tato technika užitečná pro sebeléčení, poskytující přístup k neobvyklým transformačním a mystickým zážitkům, účinnější než jakákoli forma verbální terapie, se kterou se byly známé.“[4] Jaké byly výsledky Grofových experimentů? Podívejme se na některé příklady. Jedna z jeho pacientek měla bolesti a podivné pocity v nohách. Během terapie se zjistilo, že pacientka je strom a zážitky spojené s jejími nohami byly prožitkem kořenů stromu. Po sezení a prožití tak jedinečného zážitku byl podle Grofa problém vyřešen. Další jeho pacientka měla křeče v zádech a ramenou, jak se ukázalo - jedna byla v dávné minulosti krabem. Dalším velmi nápadným příkladem výsledků terapie je vyléčení fobií. Žena, která během sezení zažila ohromný strach z ptáků a ptačích per, se tak na bitevním poli viděla jako zraněná válečnice v perské válce. Supi ho začali klovat, když byl ještě naživu. Terapie umožnila zažít nedokončený gestalt, čímž přispěla k uzdravení pacienta. "...obecnou strategií psychedelických a holotropních sezení je snížit emocionální náboj negativních systémů, poskytnout vědomou integraci vznikajícího bolestivého materiálu a podpořit zkušenostní přístup k pozitivním dynamickým systémům."[5] Myšlenka dosáhnout změněných stavů vědomí a léčení prostřednictvím hlubokých emocionálních zážitků není nic nového Grof se naučil principy holotropní terapie neboli „pneumokatarzie“ studiem magických rituálů a duchovních praktik. Křest mezi esejci tedy zahrnoval ponoření člověka do vody téměř až k udušení – symbolickou smrt a znovuzrození. V indické technice pránájámy, šamanských rituálech a nativních rituálech se kromě halucinogenů používaly i techniky pozměněného dýchání. Podle konceptu terapie je pomocí holotropního dýchání překonána smyslová bariéra a pacient získává přístup do říše nevědomí. „Techniky, které poskytují empirický přístup k nevědomí, aktivují především smysly.“[6] Grofovy metody jsou tedy založeny na prastarých experimentech s lidskou psychikou, na šamanských postupech, rituálech, záhadách smrti a znovuzrození. Ale potřebuje to moderní člověk? Znalosti šamanů se předávaly z generace na generaci, což naznačovalo dědičné schopnosti, ale co dokáže hostitel tak oblíbeného znovuzrození během dvoudenního sezení? Rozhýbat psychiku, přilákat účast na dalším sezení Co se vlastně děje s člověkem při holotropním sezení? Z fyziologického hlediska je každé holotropní dýchání hyperventilační syndrom, při kterém dochází k vyplavování oxidu uhličitého z krve a dochází k prudkému zúžení průtoku krve mozkem. Důsledkem toho jsou halucinace. Vedoucí oddělení tradičních zdravotních systémů Národního institutu zdraví Rinad Minvaleev vysvětluje, že „nemluvíme o vývoji mozku, ale o jeho degradaci, protože jakákoli hyperventilace vede nejen k zúžení mozkové krve, proudění, ale také ke smrti nervových buněk.“[7] Řekněme, že člověk překoná smyslovou bariéru a začne vnímat svět jinak, prizmatem „univerzální příbuznosti a jednoty“, ale jak potom může. člověk žít a komunikovat s lidmi, kteří nic takového nezažili? Napadá mě mýtus o Platónově jeskyni. A to už je tragédie, která spíše ještě více tlačí k odchodu ze sociálních vazeb a normálního života do tak světlé a vzrušující sféry virtuálních vzpomínek a zážitků Metoda holotropního dýchání podle mého názoru patří do oblasti paravědy, jako všechny magické praktiky. A přitom jde spíše o návod „jak se zbláznit“ než o věrohodnou metodu léčby či sebepoznání.[1] S. Grof Cesta za hledáním sebe sama. M., 2001. S.13 [2] Tamtéž. S. 77. [3] Tamtéž. S. 25.[4] Právě tam. s. 13-14.[5] Právě tam. S. 242.[6] Právě tam. S. 19.[7]