◽Zničil jsi mi život◽Nebýt tebe, měl bych dobré vzdělání, kariéru, manžela◽Bylo by lepší, kdybys to neudělal existuj◽Nechtěl jsem, aby ses narodil◽Vzali jsme se jen proto, že ses objevil◽Žijeme s tvým otcem/matkou jen kvůli tobě◽Otec opustil rodinu kvůli tobě (nebo ještě hůř - když je dítě řekl, že někdo zemřel „kvůli tobě“)◽Půjdeš do sirotčince, když se budeš takto chovat◽Chlapci/muži nepláčou - zákaz vyjadřování emocí začíná fungovat už od útlého věku (je velmi těžké pracovat s klukama)◽Nemůžeš říct holkám, že vypadají špatně, váží hodně - jsi tlustá, Bylo by hezké, kdybys zhubla, úplně ses zanedbala, nejsi krásná, jsi smůlu na vzhled, tvoje sestra je krásná, ale studuješ dobře, aby ses v životě usadil atd., srovnání s ostatními vzhledově - dysmorfofobie se rozvíjí od raného věku (mimochodem, pokud jsi nikdy Pokud jsi to neudělal přemýšleli, statistiky o dysmorfofobii korelují s poptávkou po kosmetických zákrocích a plastické chirurgii a u nás je po nich docela velká poptávka) a RPP, které bude zpočátku těžké postřehnout. Porucha příjmu potravy může být rodičům zřejmá, když je již vážně zanedbávána. * Mnohem bolestněji jsou vnímány výroky o vzhledu dívky od jejího otce ◽ V zásadě jakékoli srovnávání s ostatními, zejména se sourozenci (funguje jako pitting, vztahy mezi dětmi budou soutěživé) ◽ Orientace na úspěch a úspěchy - jsou chváleni pouze za něco výjimečného, ​​po zbytek času jsou ochuzeni o lásku a pozornost, tzv. podmíněná láska (například za dobré chování, za dobré studium) - dítě se pro rodiče stává narcistickým rozšířením ◽Zákaz různých emocí a chování - místo pochopení a snahy porozumět pocitům dítěte, nebo z nepřítomnosti touhy to udělat, nebo proto, že rodič v takových situacích dítě nesnese (děti nám vždy ukazují naše slabá místa)◽Výrazy jako: „běda moje cibule“, „můj blázen/blbe“, „hloupý“ a další „laskavý » osočování ◽Za to, co se stalo, si můžeš sám/vyřeš si své problémy sám/nebo si nic nevymýšlej, nemáš problémy◽ Tady nejsi nikdo, vyrosteš/vyděláš/budeš žít odděleně/budeš mít vlastní děti/dožiješ se mého věku - to je ono pak si budeš žít jak chceš ◽Dokud bydlíš v mém domě, nemáš právo volit, budeš dělat to, co ti řeknu◽Nejprve se staň člověkem (dítě není člověk, ani podčlověk)◽Jsem tvoje matka (otec) a můžu dělej si s tebou všechno co chci ◽Jsi líný,netalentovaný,nic ti nevyjde,kde se snažíš,to nikdo nedělá,nerozesměj se◽Nedělej mi ostudu,stydím se za tebe , děti každého jsou jako děti, ale mám tě◽Pokud jsi tohle, když to uděláš/neuděláš, tak se nemusíš vracet domů◽Po tomhle nejsi moje dcera (syn)◽Dohoda se svými problémy sám◽Porovnání s rodiči (příbuznými) - jsi bezpáteřní/hloupý jako tvůj otec (nikdy nebudeš lepší než on) - nebo se podívej, jakého máš talentovaného, ​​úspěšného, ​​pracovitého otce (nikdy nebudeš schopen přiblížit se jeho dokonalosti, ať se snažíte sebevíc)◽A ačkoli je mnoho věcí, které byste svým dětem neměli říkat, abyste si nevytvářeli naučenou bezmoc a nízké sebevědomí, přesto mlčení o dětech možná jednu produkuje. z nejtraumatičtějších účinků všech výše uvedených, ale o tom napíšu více příště