Jsou terapeuti skutečně tak normální nebo „vnitřní šílenec“ terapeuta. V terapii jsou úsměvné případy, kdy klient například vidí v terapeutovi svou bláznivou matku nebo někoho jiného neméně vynikajícího. A tuto vizi vytrvale prosazuje. Tady to má terapeut těžké. Uvědomte si, že klient má do jisté míry pravdu v tom, že terapeut je prezentován tak, že ho klient vnímá jako šílenou matku. Přijměte svého vnitřního šílence, který, ať chceme nebo ne, sedí v každém z nás. Udělejte něco s tím, že terapeut není matka klienta a možná není tak šílený jako jeho matka (podpořte přenos nebo bojujte s přenosem, pokud klient k terapeutovi něco cítí a říká mu o tom). terapeutova reakce, přímo nebo nepřímo, může klientovi sdělit, že jeho odhady jsou jeho projekce. Terapeut vlastně mohl zažít to, co klient objevil, ale nemohl nebo nechtěl to vnést do terapie (to znamená, že na sezení se mohu jako terapeut obávat, že se mi z toho, co se děje, točí hlava, ale popřít nebo nevyslovit). Terapeut pak s klientem dělá přibližně to samé, co s ním jeho „šílená matka“: nepotvrzuje platnost svých zkušeností. To znamená, že Z TOHO KLIENTA ŠÍLÍ Říct „Vidím, že se zlobíš“ není totéž jako potvrzení, že ano, klient je naštvaný, protože terapeut je ztracen ve svých myšlenkách nebo se zdá být nedostatečný. Z nějakého důvodu může terapeut zažít falešné rozpaky z možnosti vnést do sezení okamžiky diskuse o svém příspěvku k procesu, jeho chybách nebo jeho nepochopení Pro klienta není nic bolestnějšího než slyšet jednoduchou věc – „toto“. je vaše projekce“ nebo „toto je váš osobní nesmysl“ To může být pro klienta velmi důležitý bod, kdy může od terapeuta obdržet zpětnou vazbu, že to, co cítí a co si myslí, není jen jeho představivost. Někdy v těch nejúžasnějších konstrukcích klientů můžete najít to, co vytváří plátno reality.