Podívejme se blíže na to, čeho se bojíme. Strach je důležitá záležitost a projevuje se ve všech aspektech života. Zdá se nám, že se bojíme neúspěchu, ale ve skutečnosti se stejně bojíme úspěchu. To jsou ty nelogické bytosti, které jsme) Začněme něčím jednoduchým. Pokud se nám zdá, že nám něco nevyjde, tak se a priori bojíme, protože jde o známý pocit porážky. Jedná se o strach z prožívání odpovědnosti, viny, studu a dalších podobných nepříjemných pocitů. Pokud si připustíme myšlenku, že se nám něco podaří, tak se zase bojíme, protože je naprosto nejasné, co s tím. To je něco úplně nového! A nové = děsivé, je to jako nejít k babičce) Ale není to jen novinka a neznámo, je to složitější. Pokud se nám totiž něco podaří, zejména ten notorický úspěch – ať už jde o finance, práci, vztahy, kreativitu, nebo třeba jen zdraví – okamžitě si nás všimne. Vystrčíme hlavu, poflakujeme se a odhalíme se. No, to si myslíme, to bychom si rádi mysleli. Jako by nás někdo potřeboval, jako by se o nás někdo staral. Nezáleží na tom, zda je to pravda nebo ne, hlavní je pocit. A pokud si nás všimnou, budou nás následovat, závidět, obviňovat, snažit se krást, pokládat nás a tak dále. A to opět vede ke stejnému strachu z odpovědnosti, viny, hanby a ztráty. Bojíme se totiž v podstatě jen nepříjemných vjemů, včetně strachu samotného. Obraz úspěchu proto pro většinu lidí není spojen s radostí a hukotem, ale s potížemi, to nás naučili starostliví starší příbuzní, kterým to před jistou řadou desetiletí opravdu pomohlo. Represe, vyvlastnění, loupeže... Ano, i banální vypálení chatrče ze závisti – to vše bylo skutečné. Proto „skloňte hlavu“ a „štěstí miluje ticho.“ Je pravda, že neviděli štěstí a ani nebyli v tichu. To je svatý grál tak zvýšené hodnoty, že je lepší tam nechodit. A odtud pochází zvyk udržovat odpovídající status quo, například: „nežili jsme bohatě, nezačínejme to nutně“. Jde o kreativitu, zdraví a vztahy. Zkus to! A tak, když se nám ještě podaří odskočit z navrhovaného rodinného scénáře Oběť nebo Nezvítězitel, ukáže se, že jsme také zrádci zradili rodinný status quo. Jak můžeš být šťastný, když jsou ostatní nešťastní? Zdravý, když jsou ostatní nemocní? V lásce, když jsou ostatní uražení a nenávistní? Není dobré to dělat. Musíme trpět se soucitem, a to není všechno. Jinak nejsi jeden z nás, jsi cizinec, vypadni z naší osady. Znovu, před nějakými 100 lety to byl opravdu rozsudek smrti! Klaním se proto naší rodině za jejich péči. Lze obdivovat, jak dokázali překonat tuto temnotu a předat nám štafetu života. Děkuji! Ale teď to uděláme po svém. Nejprve pochopíme a přiznejme si, že úspěch nás děsí mnohem víc než neúspěch. To je fakt, který leží přímo na povrchu. Jinak bychom mnohem častěji dosahovali úspěchu než neúspěchu. Matematika je zde extrémně jednoduchá. Náš mozek, respektive celý nervový systém, je naladěn tak, aby se vyhýbal bolesti a snažil se o potěšení. O tom to celé je, je radost orientovat živou bytost tam, kam potřebuje. Jedli jste, porazili nepřítele, měli sex, spali - výborně, tady je vaše dávka serotoninu. Zvedněte se a opakujte znovu a znovu Pokud se říznete, dostanete nikl, přijdete o dobré věci, budete odmítnuti – jste na kortizolu s norepinefrinem, trpíte a pamatujte, že tam nemůžete. Pro zvířata s jejich krátkou pamětí a nulovou fantazií – tak akorát. Ale s naší živou lidskou představivostí je to prostě katastrofa) Představivost kreslí strašné hrůzy nebo, ještě hůř, nekreslí vůbec nic. Prázdnota, ticho, apatie a úzkost. Panický záchvat. Protože přiznat si vlastní ztrátu je něco, čeho se také úplně bojíme. Což znamená, že je lepší nic nevědět. Prostě se odstěhujte a nic nedělejte. A vůbec nepřemýšlejte o tom, jak to opravit? 0) Pracujte prostřednictvím svých rodičů a svých přesvědčení. Už jsem o tom psal 20krát )1) Snap.