Člověk se v rodině chová podle svého sociokulturního prostředí, které zahrnuje sebe a své nejbližší okolí. Je to ona, kdo mu především nastavuje určité způsoby chování a typy vztahů, které mohou být jak pozitivní, zaměřené na rozvoj rodiny, tak negativní, které ji ničí. Počáteční pochopení toho, jak se člověk chová v rodině, je jeho představa o tom, co je jeho vyvolený, jeho okolí a jeho příbuzní, tzn. těch lidí, se kterými bude žít nebo komunikovat poměrně často, a to i z nutnosti. Podle toho si postupně vytváří obraz nejen o své vyvolené, ale i o své budoucí rodině. Tyto obrazy koreluje se svým vlastním „já“ - obrazem, který odráží jeho představy o sobě, o silných stránkách své vlastní osobnosti a o vlastnostech, které by rád skryl a zamaskoval. Sem můžeme zařadit i jeho očekávání a obavy, které prožívá na samém počátku zakládání rodiny, touhy a aspirace, představy o svých možnostech, rizicích, schopnostech využít a „připomenout“ to první a úspěšně překonat ty ostatní. Co mu jeho vyvolená a rodina jako celek dá? Co jim dá? Pokud se obraz vyvoleného, ​​jeho prostředí, jejich budoucí rodiny a jeho „já“ spojí v jeho sebeuvědomění, bude jeho chování v rodině adaptivní. Pokud se tyto obrazy nespojí, pak jeho chování a vztahy v rodině nabudou nejspíše maladaptivní, oportunistický nebo přímo konfliktní charakter. Obraz rodiny a jejího prostředí v subjektivním smyslu se začíná utvářet od představy, co je rodinný člověk, a také jaké by mělo být sociokulturní prostředí takového člověka, včetně sociálních norem a hodnotových orientací, etické názory a sociální hodnocení a očekávání, vzorce chování, úrovně každodenního a podnikového vzdělání, sociální a psychologické zázemí rodinných vztahů, tvůrčí atmosféra, kompetence člena rodiny při řešení určitých rodinných problémů, individuální styly komunikace, výchova dětí , vedení rodiny apod. Pro rodinného člověka nebo rodinného příslušníka je důležité vědět, jaké sociokulturní a sociálně psychologické vzorce chování mu rodina nastaví při rozhodování o alternativě: „Člověk do rodiny nebo rodina za osoba?" V prvním případě je performer, jakýsi rodinný funkcionář, důležitý pro jeho rodinné prostředí (pro ženu - „kuchyň, děti, kostel; pro manžela - živitele a „zlaté ruce“), ve druhém - tvůrce, iniciátor, iniciátor většiny rodinných záležitostí a tradic. Právě na tom závisí pochopení vlastního chování, které u rodinného člověka přerůstá ve skutečný osobní problém, nebo dokonce drama: „Svázal jsem se rodinnými vazbami, abych žil, nebo žiji, abych mohl žít? podporovat tyto rodinné vazby? A obecně, proč potřebuji rodinu?" Vyzdvihněme čtyři typy (nevylučujeme, že jich může být více) představ (stereotypů) o rodinném muži, o tom, jaký je: „rozvážný člověk“, tzn. člověk zaměřený především na zisk, na pobírání případných následných výhod z vytvoření rodiny, ať už jde o materiální hodnoty, kariérní postup, nový perspektivní byznys apod., tzn. určitý funkční doplněk života rodiny: ona uspokojuje manžela, stará se o domácnost, stará se o děti, on vydělává, opravuje, dělá všechny mužské práce, dělá ta nejdůležitější rozhodnutí (nebo naopak , ona to dělá); „milující člověk“, tj. v rodině a manželství s důrazem na vlastní prožitky, emoční stavy, které velmi silně ovlivňují psycho-emocionální zázemí v rodině, její psychickou atmosféru a pohodu její existence. „mravní osoba“, tj. posuzování všech událostí v rodině z hlediska morálních a etických představ o ní, „co by mělo být: