Od autora: Tělo jako důkaz Tradiční obory medicíny a biologie považují tělo za komplexní technické zařízení a rozdělují ho na systémy a subsystémy. Již staří lidé však tušili, že člověk je nedělitelný celek a úzké spojení mezi jeho tělem a duší („soma“ a „psyché“). Hippokrates také řekl, že je nemožné léčit dva různé pacienty stejným lékem a Římané poznamenali, že zdravý duch žije ve zdravém těle... Na rozdíl od mysli tělo nikdy nelže Ve 20. století nový obor se objevila věda - psychologie, ze které se postupně vyprofiloval směr psychologie tělesnosti. „Řeč těla“ (neverbální) nám sděluje až 85 % informací o druhém člověku Pokud psychoanalýza pracuje se vzpomínkami a asociacemi, gestalt pracuje s nedokončenými vztahy, pak jsou těžištěm tělesné terapie fyzické projevy. vnitřní duševní realitu. To znamená, že tělo je subtilním dirigentem našich pocitů a prožitků, tajných tužeb a myšlenek pocházejících z dětství Pro vyjádření harmonické jednoty živočišných a racionálních principů staří Řekové používali obraz kentaura - bájného poločlověka. poloviční kůň. Bohužel, moderní člověk je jako kentaur pouze v raném dětství, do 6-7 let stále cítí úplnou jednotu se svým tělem. Ale od školního věku je dítě často milováno ne „zcela“, ale za určitých podmínek: například pro poslušnost a dobré známky. Objevení se „podmíněné lásky“ je prvním důvodem konfliktu mezi vědomím a tělem, racionálním poznáním a intuicí, myslí a pocity. A v dospívání, kdy se tělo pod vlivem hormonů začíná měnit, se tento konflikt zhoršuje (zvláště pokud se dospívajícímu nelíbí změny vzhledu Jak dospíváme, vnímáme sami sebe pomocí souboru určitých pohybů, gest a). reakce těla, které se staly obvykle neviditelnými. Ve věku 25-30 let při přiblížení k zrcadlu raději kriticky zhodnotíme jednotlivé části těla (obličej, účes, boky, břicho...), než abychom si všimli, že naše vlastní „já“ „žije“ přes zrcadlo. . Náš pohled přitom postrádá mnohé vnější projevy, které byly kdysi obrannou reakcí, ale nyní se staly tělesným návykem Tělesné návyky se vytvářejí rychle (a dost často!) – pod vlivem strachů či hrozeb. Naši rodiče nás tak mohli neustále kárat nebo zahanbovat a nabádat nás, abychom se „chovali jako chlapec/dívka“. A když jsme se stali dospělými, omezujeme se a nadáváme si, když naše touhy a aspirace neodpovídají obrazu „správného chlapce“ nebo „hodné dívky“ Nepsaným a nevyřčeným, ale neméně vlivným tradicím akceptovaným v rodině školy si nad námi dlouhá léta udržují svou moc a jistě se projevují i ​​na těle. Dítě, které je od dětství naučené se všeho bát, si zvykne dýchat mělce a téměř neznatelně a mluvit tiše. Člověk sám vyroste, ale obavy, které brání jeho svobodě sebevyjádření, v něm zůstávají. Oběť posměchu ve škole si často nasazuje „svalovou schránku“. Chronicky napjatá záda, krk a břicho, neproniknutelná maska ​​na obličeji, „ztuhlé“ nohy – dostanete jakéhosi rytíře oděného ve srostlém brnění. To, že naši současnou image vnímáme jako jakousi danou „od přírody“, to ani netušíme my sami jsme jeho tvůrci. Z těla, jako z knihy, můžete číst celou biografii člověka a dokonce předvídat jeho chování. Zákon má ale i zpětný účinek: uvědoměním si a změnou svých tělesných návyků můžeme změnit obraz svého „já“ a dosáhnout skutečné harmonie v životě Tělo, buďme přátelé. Znovu objevte, jak dýcháte (hluboce nebo mělce, břichem nebo hrudníkem, plynule nebo ostře), jak se díváte na ostatní lidi (otevřeně, vyzývavě, vyhýbáte se očnímu kontaktu), jak se pohybujete (hladce, prudce, neobratně). Pamatujte, jak reagujete na agresi (napětí v rukou a nohou, chvění, touha utéct atd.). Věnujte pozornost tomu, jak dáváte najevo své pocity. Jaké pocity umíš vyjádřit a které jsou pro tebe pod kontrolou?...