Řekněte pár slov o vzpomínce na zesnulé Znáte stav, kdy na pozadí naprosté pohody vzniká smutek? Cvičili jsme třeba jógu, nějaké sdružení kontaktovalo naši maminku... bylo nám smutno... Jaké překvapení!!! Zdá se, že se pracovalo na zdraví, aby se vše sladilo a nálada zlepšila, ale stalo se něco jiného... Kde je podpora? Pravdou je, že existují vědomé procesy a existují nevědomé. Vědomě děláte jógu, kreativitu, práci a v tuto chvíli nevědomě probíhá na pozadí další proces, a když se objeví spouštěcí mechanismy (spouštěč je událost, která spouští automatické behaviorální reakce), tento proces se projeví prostřednictvím emocionálního stavu nebo chování. Jak vzpomínáme na své blízké, kteří nejsou v tomto životě? To se může stát i během dne, když jsme něčím zaneprázdněni. A souběžně s tím může proces truchlení pokračovat svým vlastním tempem. Není-li dokončena, vystupuje z pozadí, když se objeví spouštěče, protínající se s událostmi dnešního života... Když v tomto čase potřebujeme udělat něco jiného, ​​stojíme před volbou: odsunout vzpomínky a pokračovat v úkolu, nebo úkol zastavit a ponořit se do vzpomínek. Když stojíme před volbou, někdy se zastavíme, cítíme se smutní a někdy tuto potřebu potlačujeme, popíráme nebo racionalizujeme. Můžeme i schválně odkládat – tehdy se rozhodneme, že se k tomu v určitou dobu určitě vrátíme. Vzniká dilema: Pokud budete pokračovat v tom, co jste si naplánovali, pak vám vzpomínky nedovolí plně se soustředit. Pokračují v pozadí Pokud věci odložíte a ponoříte se do vzpomínek, pak se může objevit úzkost z toho, že něco nezvládnete, nedokončíte to právě tady a teď... Jak věnovat pozornost oběma procesům, které, překrývající se, mohou se vzájemně rušit? Jak zastavit slučování procesů, které činí dnešní realitu neefektivní, co dělat, aby se tyto procesy vzájemně nerušily, ale pomáhaly a posilovaly? V Gestalt terapii je vědomí důležitým nástrojem. Abyste dali prostor, ustoupili nevědomému procesu smutku, který nebyl dokončen a proráží se, je potřeba jej nejprve přeměnit na vědomý, tzn. od pozadí k postavě. Jak psychoterapeut, tak tradice, které z nějakého důvodu existují již od starověku, pomáhají převádět nevědomí do vědomí. Tyto tradice léčí a strukturují. Není to jen: „čas léčí“, ale činy, které vnášejí řád do hlavy a duše živého člověka. A pro tyto akce jsou dny, které můžeme věnovat svým blízkým – Dny vzpomínek. Můžeme se sejít s rodinou, s přáteli, uvařit večeři, sejít se u stolu, mluvit, vzpomínat, sdílet pocity, dívat se na fotografie, kreativitu, realizovat zkušenosti, které jsme od této osoby získali. Nechte tento proces, aby se stal zřejmým a vědomým, vyšel z pozadí, staňte se figurou. O procesu. Dejte těmto zážitkům určité místo a určitý čas, ať jsou nablízku lidé, se kterými můžete své zážitky sdílet. Mluvte, vyjadřujte své pocity, pamatujte. Existuje realita, ve které jste ponecháni bez svého milovaného a existuje svět, kde byl on. Tento svět je v paměti... A pokud je v paměti, je důležité si tyto vzpomínky uvědomit, vyjádřit, uchovat, přijmout nebo odmítnout získané zkušenosti, abychom mohli žít dál, aniž bychom uvízli v minulosti. Minulost může pomoci, být oporou, pokud si z ní vezmete zkušenosti. Vzpomínky lze vyjádřit jak slovy, tak kreativitou. Můžete to udělat jak se svými blízkými, tak s psychologem. Po dokončení tohoto procesu se uvolní energie, která byla použita k udržení smutku na pozadí, a vy ji budete moci přesměrovat do svých skutečných záležitostí a tyto procesy se nebudou překrývat a mísit, nesplývají. A cvičením jógy můžete získat harmonii a zdraví, aniž by se na pozadí objevoval smutek. Je důležité dát prostor každému procesu: vzpomínkám, dokončení a nové realitě. Důležité".