Od autora: Vlastností vnitřní harmonie je přesouvat se do vnějšího světa a ne naopak. A pro ty, kteří očekávají štěstí zvenčí - následující úvaha Stává se, že člověk prostě žije, ale potřebuje psychologa - zdá se, že žije jako všichni ostatní, vydělává o nic méně a někdy ještě působivější . Zdá se, že existují staří a spolehliví přátelé. Existuje osobní život, je stabilní, dá se dokonce s jistotou říci, v čem je ale problém? Někteří dokonce řeknou: „Ach, jsi přehnaně utracený! Měli byste větší problém, ale kdyby vám nikdo nepomohl, pobíhali byste a cítili, jaké to je – útrapy života.“ Děkuji za účast, ale není potřeba. Ať každý zůstane na svém místě. A teď se pokusíme přijít na to, proč se člověk nedokáže ovládnout a porazit se Bylo by divné, kdyby se houska nejprve sama hnětla, pak ji upekla a pak od sebe utekla. Logicky se měl ve finále sežrat. To se v pohádce nestává, ale v životě je to snadné, kolik zdravých chlapců a dívek se narodilo na tento svět, vyrostlo jako otřepy na zahradě a vyrostli, jen si pomyslete, aby byli úspěšní lidé! Ne proto, že je následovaly tři generace, ale proto, že se sami rozhlédli po tomto podivném světě a rozhodli se žít nějak novým způsobem, ne tak, jak bylo v dynastii zvykem. Tohle je jen o těch, co si upekli a koneckonců, udělali to dobře, žili by a byli šťastní, ale někdy (naštěstí ne každému) docvakne: „něco je tak nějak správně“ a začnou. připravit se na drsnou realitu tohoto světa. Slavné postoje „nic se neděje pro nic“, „za všechno v životě musíte platit“, „štěstí se musí trpět“ a další podivné věci, které naznačují, že podle pravidel komunismu bychom měli být schopni dostat 50/ 50 strastí/radostí jejich trojím zvážením, aby nedošlo ke zkreslení. No, to znamená, že může být trochu více smutku, ale žádná radost, jinak to ostatní nedostanou KDE? Proč? Kdo založil tuto matematiku? Samozřejmě nelétáme po obloze a neživíme se světlem. Ale žijeme, někdy onemocníme: otrávíme se tam nebo nastydíme, nemůžeme čekat na taxík nebo nemůžeme nastartovat auto a někdy sedíme bez elektřiny bez varování z velkého výprodeje energie. Tak proč, řekněte, drobné špinavosti = tak to má být a jakákoliv radost = brzy úlovek. Očekávání nejistých, ale pravděpodobně nevyhnutelných událostí vyvolává úzkost, s sebou nese celou další kytici - nespavost, špatnou náladu, emoční výkyvy a ve velmi špatných případech - záchvaty paniky a nejrůznější somatózy. A znovu, v křišťálové spravedlnosti - všechny tyto „bonusy“ neprocházejí k platbě, což je ještě horší, že tento problém se zdá být předem vyřešený, navzdory skutečnosti, že dekret nebyl předán. Nejlepším výsledkem je tedy nakonec alespoň absence úzkosti. V tvojí hlavě? Ne, někde v nevědomí... pilně vrtané z generace na generaci, samými stereotypy, které, jak se zdá, už byly narušeny. Jsou rozbité? Je scénář nový, ne jako vaši rodiče/babičky? A je to alarmující, i když je to dobře udělané, síla je evidentní a vše se zdá být jasné. Ale není tam žádná chtivost po životě. Víte, ten pocit vybuchující zevnitř, když „život je dobrý a život je dobrý“. I když přesně tohle řekl Majakovskij a pak se zastřelil. (c) Taťána Pušková