Od autora: O tom, jak se naučit zvládat emoce a užívat si to :) Mnoho z nás má ve zvyku reagovat na stejné stejně Události. Šéf vás volá „na kobereček“ – váš tep se zrychlí, váš hlas buď chraptne, nebo zvoní teatrálně vysoko, vaše pleť se změní z cihlově červené na světle šedou. Přichází tchyně - svírá se jí čelist, dech se buď zrychluje, nebo mrazí, ruce horečně hledají, čeho by se chytily. V tramvaji jsme byli hrubí - zhluboka se nadechneme na hrudi, rozevře nozdry... Děti projevují neposlušnost - ach,... V důsledku toho - pocity, které mají daleko k radosti, klidu, zájmu a spokojenosti se životem. To se mi stalo taky. Když mě mé kariérní úspěchy přivedly do kuloárů „vysokého“ managementu, moje pohyby po nich zpočátku připomínaly nervózní klus. A musel jsem si držet srdce rukama, aby nevyskočilo. A musel jsem mluvit nahlas, abych přesně neslyšel, JAK to dunělo. A když jsem se doplazila do kanceláře, kde mě povzbudili, abych konstruktivně přemýšlela a řekla něco chytrého, nemohla jsem po pár týdnech takového trápení vůbec přemýšlet, že to všechno musím nějak změnit , jinak by mrtvice nespala... Ale jak ???Ukázalo se, že existuje cesta ven. Poté, co mi telefonát oznámil, že TAM už na mě čekají, obrátil se k mému již tak bušícímu srdci, začal jsem se ptát: „Jak jinak mohu reagovat? A srdce začalo bít klidněji. Nebylo to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Zpočátku jsem jednoduše zapomněl říct tuto oblíbenou frázi. Ale postupem času se z ní stal zvyk. A dokonce jsem začal mít čas ptát se sám sebe nejen „Jak mohu...“, ale také „Jak se chci cítit?“ a všiml si, že se z tohoto vnitřního dialogu radovalo nejen mé srdce, ale i můj mozek – ten už dokázal adekvátně reagovat na otázky mých nadřízených Později se moje vnitřní hra rozšířila na otázku: „V jaké roli chci jít TAM?“ Rozhodnu se například, že se chci cítit klidně a sebejistě jako... kočka mířící k misce s lahodným jídlem. Co dělá kočka, když jde na silnici? Protahuje celé tělo, vydává vrčivý zvuk... Zkuste jít za šéfem jako kočka, která chodí sama. Jen se nezapomeňte protáhnout, protáhnout svaly a trochu vrnět!!! Rovnoměrný tep je zaručen. A šéfova sekretářka potvrdí, že vypadáte působivěji než obvykle :))) Co když přijde vaše tchyně?! V jaké roli budete hrát jako matka muže, kterého milujete? Jako účetní, kterou najednou navštíví finanční úřad? Nebo v roli Dívky, která potkala svého milovaného přítele, který se už dávno přestěhoval do jiného města? Představte si oba obrázky a porovnejte vjemy a pocity. V jaké roli komunikujete se svým školákem? V roli Vševědoucího Vševidoucího mentora? Nebo jako Yodův mentor ze Star Wars? Představte si oba obrázky a porovnejte vjemy a pocity. V jaké roli komunikujete se svou „druhou polovinou“? Máte pro tento případ ve svém osobním repertoáru různé role? Nebo vždycky hraješ Ženu, které tohle nerozumí... / Muže, který tohle vydrží... kvůli dětem... a snít a hrát si (pro začátek alespoň „pro sebe“:)? role Thais of Athens nebo Madame Bovary / Casanova nebo Andrei Konchalovsky ???Někdo řekl nejmoudřejší, podle mého názoru, frázi: „Chcete-li dosáhnout jiného výsledku, udělejte jinou akci, pokud vaše obvyklé role nepřinášejí radost a sebevědomí, vyzkoušejte si kostýmy Jiných hrdinů! I když se vám celé toto představení napoprvé zdá směšné a trapné, vzpomeňte si, proč bylo představení vašeho života zahájeno. Opravdu je to tak, že vždy ideálně hrajete role Shakingových obětí a chudých příbuzných uražených osudem, vždyť tohle je váš Život??? A vy v něm nejste jen Hlavní postavou, ale také Hlavním režisérem, který si vybírá, která představení nastuduje a jaké role ztvární vaše rozšíření.