Co dělat, když je moje dítě narcista. Část 1. Uvědomila jsem si, že věci byly špatné😒Moje dítě se mění v nekontrolovatelné, vzteklé, grandiózní stvoření. Nikdy se mu nedostane dost pozornosti. Chce dělat jen to, pro co se rozhodl. Chce mít všechno hned. Hází tak prudké hysterky, že by to nevydržel ani ten nejklidnější flegmatik na světě. Ten samý slavný Zhdun by utekl rychlostí světla, kdyby uslyšel vzteklý výkřik mého syna. 🔴Kdy to začalo? Můj syn ztratil otce při autonehodě. Bylo to pro něj těžké období. I pro mě 😢Musela jsem vyřídit všechny formality, odvézt sebe i dítě, navázat kontakt s maminkou, aby s dítětem pomohla, shánět další práci, abych zajistila jeho i mě existenci a spoustu dalších věcí. Přidejme sem moji bipolární poruchu - ahoj, nedostatek hranic toho, co je povoleno. Můj syn si mohl dělat, co chtěl 🤯 Zatímco jsem pracovala, hrál si po celém domě - a bylo tam 6 pokojů, nic méně. V každém z nich byly rozházené hračky, věci a jídlo. Byla jsem úplně ponořená do práce a ztratila jsem kontakt se svým dítětem. Ne, trávili jsme spolu čas, hráli si, kreslili, zpívali a tančili. Nikdy mu to ale nestačilo. Chtěl mou plnou pozornost a nesnesl odmítnutí. 🔘Pokud jsem ho odmítla a pokusila se vybudovat hranice toho, co je ve vztahu se mnou povoleno, zasáhla moje matka a zoufale bránila svého vnuka. 🔘Maminka nechtěla slyšet jeho hysterii a já jsem nechtěl poslouchat svou matku, upadl jsem do dětské pozice a souhlasil s jejími podmínkami. Jen kdyby mě nechali na pokoji. Například pořádám plánovací schůzku. Slyším svého syna, jak spěchá do pokoje. Vypnu kameru a říkám mámě, ať ho rozptýlí. Máma to nemůže udělat, protože její syn křičí "Chci jít k mámě!!!" Musím zavřít dveře, aby se nevloupal dovnitř. Můj syn je hysterický, bouchá na dveře a křičí prostě nelidským hlasem. To je ono, připadám si jako hrozné monstrum, poloviční matka Význam hranic Teď chápu, že jsem toho hodně promeškal a neodladil. Jde o to, že moje hranice nebyly nikdy respektovány. Neměl jsem svůj vlastní pokoj. A když se objevil, nebyly tam žádné dveře. Jako dítě jsem měl pocit, že moje věci neexistují. Máma mohla „uklízet pořádek“ v mém stole, jak chtěla. A velmi mě to ranilo 😫 Nechtěla jsem, aby se to samé stalo mému synovi a přehnala jsem to opačným způsobem - nebyly tam vůbec žádné hranice. Nechápe, že jsou kolem něj i další lidé, nejen on. Že se maminka také může unavit a nemůže být neustálou animátorkou. Vzali jsme to do naší terapie s dětským psychologem. Pracujeme.🔘Z vlastní zkušenosti jsem se přesvědčila, že z nedostatku hranic může vzniknout narcistická porucha ne všichni narcisté byli v dětství biti, ponižováni a ignorováni. Mohlo tam být příliš mnoho pozornosti, lásky a povolnosti. Přehnaný důraz na jedinečnost dítěte Miluji svého syna, neustále o tom mluvím, jsem vždy otevřená jeho objetím a pocitům, bavíme se o všem na světě, přijímám ho, vyrůstá v. fyzické bezpečí, ale pocit, že existují i ​​jiní lidé, kteří mají také své vlastní pocity, myšlenky a také něco chtějí - nedokázal jsem vyjádřit. 🔴Co bychom teď měli dělat, postupně budovat to, co jsme předtím nemohli Můj syn mě žádá, abych si s ním zahrál na stavebnici. Vím, že do odchodu ze školky máme 40 minut. A také se potřebuji obléknout, obléknout jeho a malou dceru, zavolat si taxi, sejít dolů a dojít k východu ze dvora a stihnout se vrátit domů před začátkem pracovního dne. Říkám synovi, že to teď nemůžu, ale po školce si budeme hrát 30 minut. Nejdřív křičel. Návrhář to po mně hodil. Utekl a schoval se pod stůl. Nazval mě hloupou matkou a nechal mě sežrat psy (vůbec o tom nevím, odkud to mám). O týden později začal plakat. O týden později vztekle zvedl obočí, ukázal mi pěst a řekl, že bude hrát sám sebe, ale nenechá mě projít?