Rád bych si popovídal trochu o skupinové práci a podělil se o své osobní zkušenosti. Když jsem začal tvořit a vést školení, velmi mě zajímaly výsledky odvedené práce. Zeptal jsem se účastníků na změny, které se jim udály, a zjistil jsem toto: Většina lidí po školení dostala náboj živosti a inspirace a na nějakou dobu bylo dosaženo požadovaného výsledku, ale ne na dlouho. Po třech nebo čtyřech měsících a u některých i dříve „účinek“ získaných dovedností zmizel jako rýma. Jde o to, že nové dovednosti neměly čas stát se osobním majetkem. Tehdy se zrodila myšlenka dlouhodobé výcvikové a terapeutické skupiny. Zkušenosti ukazují, že dosažení požadovaných změn vyžaduje čas. Objevit sebe sama, rozpoznat své potřeby, zvládnout dovednosti humánní interakce, vrátit sebehodnotu, kterou každý z nás obdržel při narození. Skupinová terapie nám také umožňuje naučit se vytvářet bezpečný prostor, dávat a přijímat zpětnou vazbu. Směr práce se může změnit v důsledku zjištěných potřeb skupiny. Každý člen skupiny je klientem i terapeutem – tím, že si utřídí své obtíže, pomáhá ostatním účastníkům. Skupina je také „zrcadlem“ nás samých, dává reakci na naše vlastnosti, projevy, změny.