S hrůzou vzpomínám na přípravu na zkoušku z neuro- a patopsychologie (kdo ji absolvoval, pochopí). Když čtete tuny odborné literatury a na konci máte permanentně pocit, jako byste žili v něčím mozku, a to ještě ne moc zdravém (což je mimochodem neuvěřitelně (doslova) zajímavé, ale někdy je to jako chcete vypadnout z tohoto mozku a nadechnout se čerstvého vzduchu ). Její práce vyvolává zvláštní pocit. Umělkyně Kusama se zdá být zcela svobodná, zatímco osoba Kusama je uzavřena ve znepokojivě nekonečném labyrintu halucinací a narážek Na začátku své tvůrčí kariéry ve svém rodném městě (narodila se v Matsumoto v roce 1929) byla Kusama označena hanbou. a dokonce byli vyřazeni z evidence absolventů své rodné školy. A nyní má v Tokiu osobní muzeum. Jedno z jejích děl bylo prodáno v aukci za 5,1 milionu dolarů. Naštěstí se Kusama dožil okamžiku uznání (na rozdíl od Van Gogha a mnoha dalších umělců, kteří byli po smrti uznáváni jako skvělí). Yayoi Kusama má psychiatrickou diagnózu a mimochodem, byl to právě psychiatr, kdo jí doporučil, aby se (kromě farmakoterapie) začala věnovat malování, aby ji odvrátila od sebevražedných myšlenek (a to bylo v době, kdy o umění nikdo pořádně neslyšel terapie Po Kusamově výstavě jsem si prošel hlavní expozici Tel Avivského muzea moderního umění (je proslulé nádhernou sbírkou impresionistů). Když si přečtete životopisy tam prezentovaných umělců, bylo by mnohem zábavnější z nich studovat patopsychologii (podle mě dobrý námět na učebnici Walking podél obrazů Gauguina a Van Gogha, říkal jsem si, že možná někdy). příroda bere géniům trochu rozumu, aby se tolik nebáli tvořit, ubrat brzdy, aby neplýtvali energií na promítání zpětné vazby nebudu vzbuzovat věčnou otázku o normě a ne normě? , o léčbě či neléčení. Nakonec celý svět zná Kusamovo jméno, ale psychiatr, který jí poradil, aby si vzala štětec, zůstává neznámý)) A přesto si v této souvislosti nemohu nevzpomenout na repliky nepříliš známého básníka Vadima Shefnera : „Zabiješ smutek – ale stejným výstřelem a radostí ho možná zabiješ»