1995, květen. Já, nově ražený mezinárodní mistr NLP, držitel certifikátu od samotné Ann Entus, jsem přiletěl 26. letem z Moskvy do Chabarovsku. Nejraději bych šla domů, osprchovala se, smyla ze sebe prach ze silnice a vypila šálek dobré kávy. Jak už to ale bývá, v Chabarovsku se vykládání zavazadel dlouho trvalo, během hodiny byl slunečný den, bylo docela parno, bylo někde kolem 26-28 stupňů Celsia, košile se mi lepila od potu. . V polospánku, vyčerpaný dlouhým letem, jsem šel po chodníku a čekal na svá zavazadla a protahoval si ztuhlé nohy. Cestující se potulovali a čekali na svá zavazadla, pomalí z dlouhého letu. Zde se jako vrabci poflakovalo hejno cikánů - obratně využili přirozeného transu pasažérů, aby jej prohloubili a vydělali si kousek chleba s kaviárem. Slušnou ženu z mého letu úspěšně napadly dvě cikánky a teď už se hrabala v kabelce a něco vyndávala, dávala jim to... Z dálky, kradmo, abych nevzbudila pozornost, jsem sledoval se zájmem práce cikánů a můj vnitřní moralista zdůvodňovali asi takto: „Bůh s nimi... ať teď udělají cokoli... kdo jsem já, abych je každý odsuzoval, jak nejlépe umí? Může za to žena, musí zaplatit za hloupost... Ale stejně by mě zajímalo, jak to dělají?" Bočním pohledem jsem si všiml, že už jsem byl přidán na seznam dalších obětí cikánské hypnózy, protože... vlevo se na mě jako stíhačka „vrhla“ pěkná nevysoká cikánka. Byl jsem vyzván. Kdo vyhraje, že? Psychologova zvědavost a sebevědomí vzaly za své a já se rozhodl vyzkoušet cikánskou hypnózu na sobě, nicméně jsem si dal myšlenku, že když se ponořím do sebe, zůstanu na vteřinu a hned plavu zpět ven, opustím stav hypnózy . S tímto vnitřním postojem jsem jí dovolil vzít mě za ruku. To mě zachránilo cikánka jemně a sebevědomě mou rukou, dlaní nahoru, "Podívej," řekla tichým (až sexy), naznačujícím hlasem, "vidíš, brzy se ve tvém životě stanou velké změny..." a řekla něco jiného .... "Jak to ví" - blesklo mi hlavou, pak se mi v hlavě objevila mlha, začal jsem padat NIKAM... na pár vteřin... jako by se zastavil čas, - ale „instalace“ fungovala... Otevřu oči a zmateně se jí podívám do tváře... Cikánka o mě ztratila zájem, nechala mou ruku na pokoji, něco hlasitě řekla hejnu a zároveň odešla Časem se přiblížil další cikán, ale tento měl mnohem nižší třídu. Nebyl tam žádný vztah. Pak mě podepsala s jiným. "Jako s prostitutkou se s ním zabýval!" - někde v mozkových závitech se mi rychle mihl obrázek Třetí cikánka se ukázala být tlustá a asertivní - voněla tabákem, levným parfémem - a hned mě začala strašit nemocemi, že kdybych nebyl „zlatý“. “ její ruka, pak by můj život dopadl Je to tak špatné, že už pro mě nemá cenu žít, takže na tom nezáleží, nepotřebuji peníze. Člověče, rozdej tu minci, jinak pro tebe bude márnice plakat - takový byl smysl jejích zpráv. "Dej mi peníze, nepotřebuješ peníze... vypadáš špatně... máš škody... velmi onemocníš... dej mi tolik peněz, kolik máš, dej je všechny, ty Odvrátíš před sebou spoustu problémů." Pomůžeš sirotkům. Jo, utekl jsem! Něco jí nesedělo. jakou nemoc? Jací další sirotci? Co s tím mají společného? A já sám jsem ty peníze potřeboval, utratil jsem peníze za toto studium. Tady nestačí jet taxíkem domů, hlavní město vyprázdnilo všechny kapsy. A taky mě strašně zlobilo, jak vylákali peníze ven přes zastrašování a programování nemocí, vždyť jsem sám psycholog a hypnózu jsem také studoval nejen z knih, měl jsem nějaké zkušenosti. Tři roky v mládí pracoval jako pop hypnotizér, vystupoval před publikem až 1000 lidí a sklízel potlesk. „Takhle to nemůžete udělat! Ne podle pravidel. Nehraje fér. Programy pro nemoc. Potrestejte ji! - blesklo mi hlavou a rozhodl jsem se vzít iniciativu do svých rukou a dát jí lekci. Sám se rychle dostal do zevně orientovaného transu. Přijal její pravidlahry. Najednou si rozšířil zorničky, podíval se cikánce do očí, převrátil její ruku tak, aby její dlaň byla pod mou, a ukazováčkem pravé ruky ji sebevědomě, bez jakéhokoli zaváhání, emotivně a s hrůzou, sebevědomě vybral do dlaně. , řekl: "Ach!" co to je? Podívejte... Krev! Vidíš?... podívej se pozorně... tohle je tvoje krev... to auto, asfalt... jaká hrůza! Žena leží na asfaltu, celá od krve... to jsi ty!... za dva dny... zemřeš Zbledla a vytáhla ruku! Utekla ke svým lidem, ke „smečce“. Kolem ní se tísnili cikáni. Procházím kolem hejna cikánů. Jeden z cikánů udělá krok a ptá se: "Řekni mi drahá, ty víš všechno, jsi hodný, ale bude se vdávat?" - Ne, nebude mít čas... zbývají jí dva dny života! - Odpověděl jsem nahlas, posílil jsem improvizovaný návrh, který fungoval, a raději jsem zůstal zlým čarodějem, i když bych ještě trochu zakolísal. Všiml jsem si, že si tlustá cikánka utírá slzy. Ostatní cikáni kolem ní bzučeli jako úl úzkostných včel. Konečně jsem dostal zavazadla, uviděl jsem blížící se trolejbus a rychle jsem k němu šel. Procházím kolem cikánů... ta, která mi jako první řekla věštění, se oddělila, přiběhla ke mně a chytila ​​mě za ruku, "Řekni jí, drahoušku, že jsi neříkal pravdu, žertoval jsem." vytáhl mi ruku, zamával, nech mě na pokoji a pokračoval v cestě. Pak mi nebylo té tlusté a drzé cikánky vůbec líto; Teď bych jednal jinak... ale pak... Narážela na to, co sama dělá pořád. A tady je odplata, ať vše zůstane tak, teď jsou to její problémy, ať si je vyřeší sama. A vyřešila je ve chvíli, kdy jsem zvedl pravou nohu na schůdek trolejbusu, ozvalo se zvonění. Tlustá cikánka mi hodila hrst mincí přímo k nohám, ty se s rachotem rozsypaly po asfaltu, několik mincí vletělo do trolejbusu. Později mi vysvětlili, že takto se kouzlo rituálně odstraňuje. Takže honorář za mou lekci stál „zlého“ cikána hrstku „vydělaných“ mincí různých nominálních hodnot. A pro mě bylo cinkání mincí jako zvuky dechovky, takže Chabarovsk mě po měsíční nepřítomnosti přivítal, jsem mezinárodní mistr NLP Teď, když potkám cikány na nádraží nebo na letišti, to dá je mi potěšením být první, kdo udělá krok vpřed, natáhne ruku a řekne: „Podej mi ruku, krásko, teď ti řeknu celou pravdu... Okamžitě odejdou a jednou jsem do toho „narazil“. , ona se ukázala být taková, s humorem "Tady," říká, "a vypadá tak, s mazaným výrazem," řekl, že jsem ji musel vzít za ruku a přijmout výzvu. Dobře, myslím, že už mám nějaké zkušenosti "Tvůj život je těžký... prostě není dobrý...," řeknu jí, podívám se jí do očí a pomalu pokračuji, levou rukou stisknu její pravou ruku. a , ztiší hlas, sexy hlasem při výdechu (klasika hypnózy), - no, nestydíš se... ale pero potřebuje pozlatit... dej mi 10 rublů, pak ti dám dej to všechno pryč... Nevezmu si to pro sebe, vrátím ti to. Cikánka mi pravou rukou podala 10 rublů (pravděpodobně byla ještě při vědomí, ale už se zapojila do hry „kdo vyhraje?“), usmál jsem se na ni a pokračoval.... - Ne, deset rublů je hodně... tolik nepotřebuješ... dej mi 100... všechno ti vrátím, jen jim dám svou sílu... všechno se ti vrátí... ty Budeš mít hodně peněz, poslouchej... budeš bohatý... potřebuješ peníze. Pokud dáte více peněz, bude více štěstí! Udělejme proto vše hned, pak už bude pozdě Cikánka „plavala“ jako robot, poslušně vyndala z četných záhybů šatů hromadu zmačkaných bankovek, zlatý řetízek a podala mi ho. .. Nevím, jak by to skončilo a jak daleko bych v tomto experimentu zašel, protože. přistoupila další cikánka s malým dítětem a porušila všechna moje kouzla „Jdi s Bohem, jdi... proč ji otravuješ...“ začala křičet a rozhodně mě odstrčila od mého „zralého“ klienta... více jich přišlo na pomoc několik... Já taky, cikánko Ministerstvo pro mimořádné situace! Nenechali mě vydělat peníze (samozřejmě žertuji) Já se jako dítě raduji a těším se na potěšení z příležitosti dobře se pobavit a procvičit si hypnózu!/