Mnoho lidí se tomuto slovu snaží vyhnout. Nemluv, neslyš, ani nemysli. Tomuto tématu je lepší se vyhnout. Takto je to bezpečnější a klidnější. Toto slovo některé lidi mate a uzavírá je. Není obvyklé mluvit o takových věcech na večírcích nebo o nich diskutovat u šálku kávy s přáteli. Pro mnohé je toto téma tabu. To je „ošklivé“, to je „nepříjemné“ Od starověku existuje ostře negativní postoj k lidem, kteří spáchali sebevraždu. V křesťanských tradicích jim nebyly poskytovány pohřební služby. Nebyli za ně vymodleni. Jsou to „zvláštní“ lidé. Jiný. Ti, kteří spáchali hrozný hřích. Zabít se byla ostuda pro celou rodinu. Hrozný, smrtelný hřích. Pardon za tautologii. A budou navždy hořet v pekle, že ano? A ne přízračný, někde tam venku. Ten, o kterém jen mluví. A tady na zemi, kterou cítí každou buňkou svého těla. Je v každé myšlence, se kterou usínají a pak se probouzejí Každý den je plný nesnesitelného utrpení. A opravdu se mi chce utéct, chce se mi křičet, ale nic nepomáhá. Na konci tunelu nejsou ani dálková světla. Jen samotný tunel, neuvěřitelně úzký, tmavý a studený. A také nekonečná sebevražda není rozhodnutí zemřít. I když na to má každý právo. Sebevražda je stav bezmoci a beznaděje. To je pocit, který provází člověka, který se ocitne v těžké situaci. Nyní nebudu psát fakta citovaná z učebnicových článků, jak tento pojem v různých dobách definovali různí psychologové/psychoterapeuti/filosofové a další vědci. Snad jindy. Nyní chci podpořit lidi, kteří jsou v těžké životní situaci. Kteří nevidí jinou cestu, jak to všechno skončit. Ti, kteří chtějí ukončit svá muka a vidí jediné východisko, je zemřít. Sebevražda je přece také naděje. Že se všechno může změnit na poslední chvíli. A pak to [druhé] nebude poslední... To vše neznamená, že jsem na straně sebevraždy jako efektivního řešení. Vůbec ne. Znamená to jen, že tě nesoudím. Respektuji vaši volbu. Cokoli to je. Ale přesto doufám, že se rozhodneš jinak...