Vše v těle a životě člověka je propojeno. Raný přístup medicíny k lidskému zdraví uvažoval o dysfunkci konkrétního orgánu a nebo pouze části systému. Vědecký svět, který dnes uznává integritu tělesného systému, neznamená, že naše těla dříve fungovala jinak. Princip autority a spoléhání se na experimentální data činí vnímání informací vyjádřených oficiální medicínou méně spolehlivé jako přesvědčivé. A to má obrovský dopad na to, jak lidé vnímají své zdraví a procesy probíhající v těle, pokud se na sebe a všechny procesy nepodíváme holisticky, pak se začneme bát konceptu nemoci, který je akceptován i v medicíně. Utváření primárního zdraví začíná v rodinném systému. Nebo spíše ještě v raných fázích početí a formování plodu. Psychický a fyzický stav matky má obrovský vliv na zdraví dítěte Další důležitou fází, na které závisí budoucí zdraví, je porod. To, co matka a dítě prožívají při porodu, se také stává další vrstvou či fází utváření zdraví O mnoha traumatech se nemluví a to, co ženy prožívají, je prezentováno jako zázrak spásy. Později ale žena zůstane sama s následky své zkušenosti v porodnici. Je vysoce pravděpodobné, že jí bude diagnostikována poporodní deprese a nikdo si to nebude spojovat s násilím, které zažila na porodním sále. Přece jen existuje názor, že každý rodí a nic se neděje. A pokud se žena po porodu cítí špatně, tak s ní není něco v pořádku. Což jen zhoršuje psychický stav ženy. Vzhledem k tomu, že nervový systém je přímo napojen na endokrinní systém, může období po porodu provázet celý řetězec „poruch“, ale jen málokdo si spojí stav ženy se samotným porodem. Není zvykem o tom mluvit, protože stále nevíme, jak využívat lékařské služby jako dobrovolné, a ne nucené. Což je samo o sobě absurdní, protože podepsat dokument, kde se lékaři v důsledku lékařských manipulací zcela zříkají jakékoli odpovědnosti, neznamená, že pacient nemá právo odmítnout jakýkoli druh zákroku. Protože všechny následky mu zůstanou. Pochopení toho, jak moc může lékařská manipulace ovlivnit psychické a fyzické zdraví, by nás mělo přimět k větší zodpovědnosti za naše rozhodnutí a za naše vlastní zdraví. Psychické zdraví dítěte a matky závisí do značné míry na tom, jak méně traumatický a více fyziologický porod byl. Vzhledem k tomu, že psychické zdraví přímo souvisí s fyzickým zdravím, byli jsme naučení věnovat pozornost pouze projevům fyziologie a z pozornosti nám unikají důležité souvislosti. To vede k mnoha mylným představám a nedorozuměním. Pochopení vztahu mezi zdravím a vztahy, pro nás úplně prvním a nejdůležitějším, vztahem s naší matkou, může odhalit porozumění specifikům tělesných projevů, které se běžně nazývají nemoc nebo poruchy. Je pro nás stále těžké si představit, že trauma, které zažijeme při narození, může mít následky později v životě. To ale není mystická fikce, ale biologický fakt. Mnohé vědecké studie na téma porod a poporodní období ukazují, že traumatické zásahy do přirozeného průběhu porodu zanechávají otisk nejen na psychickém a fyzickém zdraví dítěte, ale i matky. Dotýkáme se tak důležitého tématu, jako je schopnost milovat, a dotýkáme se historie porodu, dáváme prostor strachu a bolesti, kterou žena prožila, a jsou to vždy jedinečné a velmi silné příběhy, jejichž prožívání. zbavuje ženu obrovského stresu, což jí umožňuje být ve smyslnějším a emocionálnějším kontaktu se sebou samým a svými blízkými. A lépe se starat o své děti. Historie traumatu matky a dítěte samozřejmě není stejná, ale záleží na tom, jak se matka cítí.!