Od autora: Každý den nám život dává šanci začít znovu, změnit to, co nám nevyhovuje. Hlavní je umět vidět a všímejte si jejích znaků a pak směle začněte realizovat vlastní touhy, stanovujte si cíle a jděte za nimi, dokud se neobjeví vnitřní touha stát se jiným, vše zůstane stejné: osamělost, nemilovaná práce a pochyby o sobě naše hlava, stejně jako naše štěstí Myslíš-li na to pozitivní, představ si to, a tak to bude z úcty, obdivu k sobě navzájem kompromitovat samozřejmě lásku nejen k vyvolenému, ale i k sobě samému Kořeny spoluzávislosti sahají hluboko do dětství Lidé trpící spoluzávislostí vyrůstali v emocionálně represivních rodinách, t.j. funkce rodiny je, když se lidé shromažďují k řešení jakýchkoli problémů, hlavním úkolem je plození. A plnit svou rodičovskou funkci znamená být pro své dítě vzorem. Dítě se rodí s určitými potřebami, bez kterých nemůže být fyzicky a duševně zdravé. A každý člověk se bude snažit tuto potřebu uspokojit. Nejdůležitější potřeby, které by měly být v rodině uspokojeny, jsou bezpečí, být významný a milovaný, být přijímán takový, jací jste. Láska je jasný, radostný pocit. Což přináší do života pocit úplnosti, štěstí, něhy ke všemu živému. Proč potom tolik a často mluví o utrpení z lásky? Možná jsou utrpení a láska nerozlučná jednota My, psychologové, psychoterapeuti, trváme na tom, že utrpení z lásky není vůbec znakem lásky, ale závislosti na lásce. co to je? Je to závislost. To samé jako ostatní – alkohol, drogy, jídlo a další. A stejně destruktivní. Závislost na lásce je, když se pro nás jiný člověk („milovaný“) stane středem života a náhradou za všechny ostatní radosti života. Bez něj to není hezké! S ním je v chatě ráj. Přitom ano, v literatuře a kinematografii se přesně takovým vztahům říká láska a to je to, co uctívají. Nehádám se – a v závislosti na lásce je láska, ta je přítomná. Je ale tak pokřivená, zraněná a traumatizovaná, že z ní nic nezbylo. Proto to tak bolí a je tam tolik utrpení – protože přitažlivost k člověku je, ale radost z toho není. Existuje posedlost člověkem a k této posedlosti existuje nenávist. A já nemám sílu to všechno rozbít. Jsou lidé, kteří věří, že láska je taková, jaká má být – šílená. A mluví o milostné posedlosti obdivem a dokonce závistí. Nebudeme se hádat - láska je živel, který se chová podle svých zákonů a není možné ho ovládat, a přesto šílenství, i když je z lásky, není pro člověka vůbec příjemné, ba přímo destruktivní. a pro vztahy, které se člověk snaží vybudovat. Často bláznivá láska přivádí člověka do takového stavu, že již nemůže být ve vztahu se svým „milovaným“ a nenachází sílu se rozloučit. A tím hodně trpí, protože láska nejsou jen city, ale i vztahy. A tak se chovat! Znovu se léčit!