Na tuto otázku existuje obrovské množství informací a odpovědí, ale zde jsou mé myšlenky Jako vždy je vše velmi individuální, ale existuje několik jednoduchých a univerzálních nápadů.1. Pokud vám toto diagnostikovali ve zdravotnickém zařízení, řiďte se pokyny ošetřujícího lékaře. Psychiatři a psychoterapeuti obvykle nemají za cíl vás zabít. 2. NEUŽÍVEJTE SAMI PSYCHOFARMAKOLOGICKÉ LÉKY!!! 3. Pokud to přesto začnete brát (podle schématu a dávkování z fóra, vašich fantazií, zkušeností zkušených přátel) NEPŘESTAŇTE JE BRAT SAMI!!! Poraďte se s lékařem, který vám lék buď upraví nebo vysadí s minimálními následky na psychiku.4. Zkuste si sami nebo s pomocí blízkých zavést spánkový a výživový režim. Riskuji, že ve srovnání s psychology se super technikami budu vypadat jako nekonečně nudný chlap, ale jsem si touto cestou jistý. Depresivní stavy (tak jsou časté) vyžadují obnovu nervového systému. Dobrý spánek a výživa – vyživuje nervovou soustavu, pravidelnost a rutina – upraví. 5. Dýchání se týká i výživy. Sledujte svůj dech a dýchejte. Plný, hluboký, pomalý. Prosím, dobře..6. Dejte si čas. Stává se, že i na pozadí absolutního emočního vyčerpání najdeme sílu nadávat si za slabost, selhání a neradost. Pokud je tak těžké rozloučit se s představou všemocného a vševědoucího já, pak se rozhodněte, že „právě teď se uzdravím a pak budu wow!“, ale ne hned, dobře?7. Teprve potom vše ostatní, řešení vnitřních konfliktů, super techniky, magické praktiky atd. A úkolů je opravdu hodně, jelikož příčina depresivních stavů může být jak v traumatech z dětství, tak ve skutečných vztazích (s tím souvisí, jak pomoci depresivnímu příbuznému, když nenaváže kontakt a nechodí k psychologovi). Odpověď okamžitě přichází „V žádném případě“, protože víme, že člověk se může změnit, pouze pokud je na změnu připraven. A touha pomoci milovanému člověku, když se aktivně brání, je podobná „konání dobra“, a to málokdy končí dobře. Můžete však pomoci. Pouze tato pomoc bude ve formě PODPORY. Když se totiž snažíme člověka z deprese VYTÁHNOUT nebo TLAČIT, aby se z ní dostal, setkáváme se s odporem až agresí (ačkoliv agrese není deprese, je především přijetí člověka). I s depresemi. Fráze jako „dobře, přestaň být smutný“, „usmějeme se“ mohou člověku znít jako „ty, takový, jaký teď jsi, je něco špatně, začni dělat, cítit, myslet tak, jak si myslím, že je správné“. Stojí za to si přiznat, že depresivní stav, i když je těžké ho zažít, je také součástí života tohoto člověka a má své místo. Člověk se může obviňovat a nadávat si za slabost a depresi, proč k tomu přidávat další Za druhé, vlastní zdroj „pomocníka“ je důležitý? Stav deprese těžce prožívá nejen člověk sám, ale i jeho blízcí a blízcí (částečně proto chci situaci co nejrychleji napravit). S depresivním člověkem je snadné cítit se stejně a zde dostáváme nápovědu – co dělat. Naučte se sami vydržet silné, obtížné negativní emoce. Naučte se „vylézt“ z emocionální díry, do které můžeme sami spadnout. Abych byl ještě konkrétnější – DÝCHEJTE. Můžete si všimnout, jak člověk v obtížném emočním stavu přestane zhluboka a snadno dýchat a jak vedle něj můžete zachytit tuto „vlnu“ a také se schovat. Tím, že si všimneme tohoto okamžiku a začneme dýchat (pomalu a zhluboka), sami se nezasekneme a „půjdeme příkladem“ osobě vedle sebe – ani vědomě. Za třetí, ještě komplexnější úroveň pomoci budujeme konstruktivní vztah s touto osobou obecně. Po prvních dvou bodech – přijetí stavu jiného a být poblíž ve víceméně „zdrojovém“ stavu jsme již udělali téměř polovinu práce.