Bylo jednou stéblo trávy, byla malá, hubená, slabá a houpal ji jakýkoli vánek, i ten nejmenší ; vánek ji ještě silněji přitiskl k zemi: každý kolemjdoucí ji mohl snadno ušlapat a ani si toho nevšiml Někdy byla šťastná, zajímala se o všechno, co se s ní a kolem ní dělo, a někdy se bála – co by se stalo, kdyby se zvedl vítr. ještě silnější? Nebo budu mít málo vlhkosti a Slunce mě úplně spálí? Můžu zemřít Tak žila, teď si s potěšením a zájmem užívala hřejivých slunečních paprsků, lehkého vánku, životodárných kapek rosy a deště, teď ji děsila síla Přírody, cítila se slabá, najednou ona! nemohla vydržet nějakou událost a ona jsem opravdu chtěl být silný. Velmi. Ale neuměla být silná a nevěděla, jak se to naučit, vždyť byla malé stéblo trávy... Stéblo trávy bylo dlouho trýzněno pochybnostmi, ale Stala se událost, která jí okamžitě pomohla zapomenout na své obavy, pochybnosti a obrátila její život naruby Na mýtině, kde žila, se objevil Čmelák. Byl velmi krásný, chlupatý, měkký a nadýchaný a velmi silný. Sebevědomě zabručel: J-J-J-J...Teprve poté, co viděla Čmeláka, Grass pochopila, že tohle je on, ten, koho potřebuje, všechno se jí na něm líbí, chtěla ho hladit, pomáhat mu, dávat jí lásku. A chybí jí jeho sebevědomí, jeho síla. Uvědomila si, že se to od něj může naučit. A začala si užívat pohled na Bumblebee, zvuky, které z něj vycházely. A čekala, až přiletí blíž k ní, aby si ho lépe prohlédla a užila si jeho přítomnost, ale Čmelák letěl někde v dálce a nevšiml si Stébla trávy ,,tady je, poblíž, ale nemůžu se ho dotknout, dotknout se ho, abych mu lépe porozuměl, poznal ho. Přesto mu nedala najevo, že by o něj měla zájem, že ona čekala na jeho příchod, aby ho pohladila, objala svými listy, ukryla ho před větrem a deštěm...Jednoho rána, když se probudila po chladné noci, se v teplých paprscích vyhřívalo stéblo trávy slunce, sní o tom, že slyší její oblíbené bzučení a ona to slyšela, blížilo se k ní!!! To Stéblo trávy velmi znepokojilo, přivedlo ji do zmatku, natolik ustaraného, ​​že si ani nevšimla ruky natažené k ní, připravené utrhnout její tenký stonek... Náhle uviděla, co se děje, a hrůza ji probodla. Stéblo trávy: - Jak?! Nyní?! Ale pak už nebudu moci vidět svého milovaného, ​​neuslyším jeho kouzelný hlas!!! Ne! Ne! Ne! Chci ho vidět, chci být vedle něj, tohle všechno okamžitě problesklo hlavou stébla trávy, a pak... pak se stalo to neuvěřitelné, když se stéblo trávy probudilo, nevšimlo si toho to rozkvetlo. Že se proměnila v krásnou květinu, že její tenký stonek nyní zdobí mnoho nádherných azurových květin, které vyzařují nádhernou jemnou vůni, a její milovaný začal kolem těchto květin kroužit a svou přítomností strašil toho, kdo chtěl trhat. Stéblo trávy, vložil ho do kytice Milovaný, byl tak blízko, že se stéblo trávy dostalo do rozpaků, a chtěla se schovat, aby její milovaný neuhádl, že na něj už dlouho čeká. Stéblo trávy spustilo květy a dál si pomalu užívalo přítomnost Čmeláka A Čmelák letěl přes mýtinu a letěl domů. Po chvíli se však znovu objevil na mýtině, jeho bzučení bylo nezvykle silné, hlasité a vzrušené. Začal poletovat po mýtině a hledat něco, co zná jen on. Létal po mýtině a stále jasněji chápal, že mu uniklo něco velmi důležitého, nutného, ​​a co je nejdůležitější, toto pochopení přišlo k Bumblebeemu a udělalo ho ještě silnějším, sebevědomějším; cítil, že je nyní schopen zcela změnit svůj život, že se v něm objevilo něco důležitého, co předtím neviděl nebo si nevšiml, ale právě to mu pomáhalo získat skutečnou sílu, a pak ucítil jemné, jemné aroma. - Tady to je !!! Přesně tohle jsem potřeboval! - a spěchal hledat toho, kdo vyzařoval toto aroma, čím blíže letěl ke Stébla trávy, tím silnější, odvážnější a sebevědomější se cítil..