Od autora: Nedávno jsem poskytl rozhovor o práci psychologa a rozhodl jsem se ho zveřejnit na svém webu. Snad tím odpovím na nepoložené otázky svých čtenářů. Tazatel: Naděždo, jaký je tvůj věk, zkušenosti, vzdělání Naděžda Kerová, psycholožka: 36 let, Psychologický ústav PSPU - 2006. Praktické psychologii se věnuji od roku 2005, pouze psychologické praxi bez kombinování s čímkoli jiným od roku 2011. I: Jaké je mé místo nyní N.K.: Soukromá psychologická praxe? Individuální a rodinné poradenství.I: Proč jste si vybrala toto povolání, jaké jsou vaše motivy N.K.: Vždy mě zajímali lidé, jak se vyvíjejí vztahy mezi lidmi a jak funguje psychika. A také touha pomáhat lidem překonávat problémy a těžkosti. Tedy zvědavost, zájem o výzkum a pomoc.I: Jste spokojený se svou profesí? Bylo nějaké zklamání? N.K.: Ano, jsem se svou prací spokojený? Mam jí rád. I když je to těžké, radost z práce a uspokojení z výsledků, kterých mí klienti dosahují, je mnohem větší. Když se vám podaří pomoci člověku vyrovnat se s těžkými životními zkušenostmi, je to velmi uspokojující a inspirující. I: Byl moment, kdy jste chtěl tuto profesi opustit? N.K.: Při přechodu do soukromé praxe byly obavy a pochybnosti. Pak byla na výběr: následovat zájem nebo jít tam, kde je to předvídatelnější. Ale v obsahu práce není žádné zklamání, nikdy nebylo I: To je hlavní povolání, Naděždo: Ano Teď jediný. Moje první vzdělání je v medicíně. K psychologii jsem přišel vědomě, již s jistými životními a profesními zkušenostmi. I: Ovlivnila vás nějak vaše první profese? Brání vám to nebo vám to pomáhá ve vaší současné práci: Samozřejmě, že ano? Více než deset let jsem pracoval v medicíně – v porodnictví a v urgentní medicíně. V porodnictví je hodně o životě, o porodu, o radosti a štěstí. Je to dobrá zkušenost. V sanitce jsem viděl spoustu bolesti a utrpení, naučil jsem se tam cítit lidskou bolest, vydržet ji a pomoci, být tam, aniž bych kulhal, zůstal naživu. To mi teď pomáhá v práci. I: Jaké jsou pozitivní a negativní aspekty vaší profese? Jak vás ovlivňuje vaše profese N.K.: Pravděpodobně lze některou z vlastností hodnotit tak či onak? Napíšu, co mě jako první napadne. Větší pochopení sebe sama, svých vlastností, silných a slabých stránek, omezení. Schopnost postarat se o sebe, šetrnější přístup k sobě. Schopnost zotavit se rozpoznáním svých potřeb a jejich uspokojením. To je vše, včetně požadavku profese bez toho nemůžete pracovat dlouho - emocionálně vyhoříte. Schopnost pozorovat a analyzovat je dobrá i špatná, protože dovednost nelze vypnout. Nedali mi tlačítko. Selektivita v sociálních kontaktech mimo práci, určitá uzavřenost. V práci je komunikace, takže doma je potřeba ticho I: Jak se zbavujete negativní energie? Lidé přicházejí s problémy, necháváte tedy tuto energii skrze sebe proudit? Nebo se vám daří abstrahovat se N.K.: Ve své práci se ponořím do všech klientských příběhů. Pracuji sám se sebou. Upřímně soucítím, truchlím se svými klienty, trápím se s nimi. Na jiném je to nemožné. Nemůžete si pomoct a nechat to projít skrz sebe. Lež bude pociťována a bude málo užitečná. Někdy jsou moje zkušenosti jediným způsobem, jak klient pochopí, co se s ním děje. Skrze mě moje odpověď na jeho příběh. Zvláště pokud je pro klienta v jeho příběhu mnoho nesnesitelného, ​​taková intenzita emocionální bolesti, že je snazší „vypnout“, než cítit. A pak nejprve cítím, sdílím své pocity s klientem a to pomáhá postupně uvolnit silné emoce A: Jak si pomáháte? Tohle rozhodně není snadné vydržet. N.K.: Kontakt s tím, co ten druhý říká a co cítí, je nutný. Dovolit si cítit se sám sebou, prožívat své pocity, které se objevují v reakci na klientova slova a emoce, aniž byste je brzdili, aniž byste je hromadili, už hodně pomáhá. To je přímo v procesu práce – všímat si sebe sama, uvědomovat si.