Od autora: Fyzika i psychologie jsou všechny stejné. těch. prostě existuje, bod je nesrovnatelně malý, že neexistuje pojem výšky, šířky nebo hloubky, prostě existuje bod a je to. To lze přizpůsobit pojmu Boha - když si nelze představit jeho nekonečnost, a když není ani výška, ani hloubka - je tu všechno - bod, nesrovnatelně malý, a zároveň nesrovnatelně velký, že pojmy výšky, hloubka, plocha jsou prostě ztraceny Přejděme k jednorozměrnému měření. Jak to zavést? Toto je bod na přímce a žije v této přímce. Čára je zároveň tak tenká, že neexistuje žádný pojem nahoru a dolů, doleva nebo doprava a zároveň - je nekonečná v prostoru, ale pro bod ve dvourozměrném prostoru - umístění této čáry kdekoli nezáleží. Samotná čára jako taková určuje Život tohoto bodu a v důsledku toho pro takový bod existuje pouze blíže k jednomu nekonečnému konci nebo k druhému. Tento bod tedy žije tak, že se může přesunout nejprve do jedné části čáry, pak do druhé Ve dvourozměrném prostoru jsou již 2 veličiny, lze je označit jako dopředu-dozadu, doleva-doprava. Je to jako vzít a zmáčknout jednu obydlenou oblast do takové míry, že pojem výšky zmizí. Jen tak – neexistují výškové budovy, z principu neexistuje koncept, jak můžete být nad nebo pod někým. A ani letadla nemají schopnost něco přeletět. Jsou to stejná pozemní vozidla, jen podivného tvaru, ale jezdí stejně vodorovně, jako se vše ostatní pohybuje v tomto dvourozměrném prostoru. Známe trojrozměrný prostor a mimochodem, dokážeme si ho představit a představit. Existují 3 možnosti pohybu: doprava-doleva, nahoru-dolů, dopředu-dozadu. To je myšlenka, ve které žijeme. A žijeme v něm jen proto, že je pro nás velmi těžké představit si čtyřrozměrný prostor Vyvracím některé mýty týkající se čtyřrozměrného prostoru: 1) Věří se, že čas je to pravé, co nám čtyřrozměrný prostor dává. ve skutečnosti tomu tak není. Čas je iluze a nic víc. Zpomalí se, když se podíváme na ručičky hodin, a začne se pohybovat šílenou rychlostí, když na to zapomeneme...2) Druhým mýtem je, že žijeme v trojrozměrném prostoru. Ve skutečnosti je obecně těžké říci, v jakém prostoru žijeme. Fyzici ve své finslerovské geometrii vypočítali, že je potřeba alespoň 11 rozměrů. V jaké dimenzi pak žijeme, když nebereme v úvahu naše fyzická omezení 3) Třetí je naše omezení? V našem poznání světa jsme omezeni schopnostmi našich smyslů. A my v podstatě žijeme ve dvourozměrném prostoru a trojrozměrný prostor si můžeme představit jen ve své představivosti. Vysvětlím proč. Naše oko může vidět a vytvořit pouze plochý obraz - obraz, jako na fotografii. Druhé oko dává trochu jinou fotografii a náš mozek z ní vytváří trojrozměrný obraz. To lze pochopit při pohledu na 3D obrázky. Obraz je plochý, ale mozek vymyslí něco trojrozměrného. Naše smysly jsou tedy určeny pouze pro dvourozměrný prostor a dokonce i vestibulární aparát bude fungovat špatně, pokud se člověk pohybuje všemi 3 možnými směry se zavřenýma očima. Člověk se bohužel nedokáže zorientovat a jasně říct, jak a jakým směrem se pohyboval. Toho se využívá na dětských oslavách při hře na kočku a myš. Když má kočka zavázané oči a roztočí se, a pak už kočka neví, kde a jak se nachází ve čtvrté dimenzi. Ještě obtížnější je si to představit, zvláště na základě našich smyslů. Zahrneme tedy oblast našeho mozku, kde se dříve vytvořil trojrozměrný prostor. Čtyřrozměrný prostor si v jeho redukovaném chápání lze představit jako existenci mnoha, nekonečného množství trojrozměrných prostorů. Zpomalme: ve dvourozměrném prostoru existuje nekonečné množství jednorozměrných přímých nekonečných čar s body. A dvourozměrný prostor obsahuje všechny linie jednorozměrného © 2011