Od autora: Když mám zkaženou náladu...nejsem s něčím spokojený....stížnosti blízkým...připomínám si „kruté“ osudy a je mi jasné, kolik Lásky mám a pak se naléhavě jdu podělit o svou nevyčerpanou lásku...s těmi, kteří ji potřebují. Jako vzduch Jen ŽIJ, prosím! Často si stěžujeme na své životy a někdy se považujeme za neúspěchy...nešťastné...Dokud nám život nepřinese pro srovnání příběh jiného osudu...A pak se zastydíme a pochopíme, jak je náš život dobrý! Vždy takhle! Vždy se najde někdo, kdo je „ještě horší“.... Přináším zde popis života Skutečného Muže! Dobré a kreativní! Jak se tomuto Člověku podařilo uchovat v sobě „člověka“ navzdory takovému osudu? Tuto sílu mu dala láska! Proč? Pravděpodobně do života! Mohu se však mýlit. Tohle je příběh... „Vždycky jsem si myslel, že mě milují! Rodiče milují...prarodiče milují...lidé milují...nepamatuji si, že by mě objímali...nepamatuji si, že by mě někdo líbal...nepamatuji si...za co jsem byl pochválen jako dítě...za co mi bylo vynadáno... .Byl jsem pohladěn? Pohladil jsi to? O! Snil jsem o tom, ale nikdy se to nestalo... ani jednou... Nepamatuji si... A tehdy jsem si byl ještě jako dítě jistý, že mě moji rodiče milují! Jak můžeme žít bez lásky? Miloval všechny kolem! Moji kamarádi....ve školce......ve filmech....knihy...A já jsem si pro kamarády představovala, jak mě rodiče hladili a líbali na dobrou noc A když mě táta začal otravovat, já spletl jsem si to s Láskou...a já jsem byl ohromen a pomyslel jsem si: ONI TAK TAK MILUJÍ!??? můj táta mě miluje - moje matka mě provinila, obvinila mě ze lži... Jsem jediný, čemu jsem stále věřil, že mě milují, a dokonce i tehdy, když jsem šel z tréninku přes náměstí! večer a tři bastardi (nejsou to „Lidé!“) se mi tu a tam zvráceně posmívali…. a zůstal jsem naživu – z nějakého důvodu jsem to před rodiči skrýval. Byl jsem zahanbený! Pro sebe, ale stále jsem věřil, že mě moji rodiče milují! A já je miluji! Proto jsem se rozhodl, že to svým rodičům neřeknu - abych jim nezatemnil život a nedělal jim problémy kvůli sobě???? Pravděpodobně jsem od toho dne opravdu pochopil, co je to Samota. Žil jsem s láskou a vírou! ! A moje víra v lásku mých rodičů mě podporovala...Dokud se nestalo toto! Přišla jsem o dítě...ještě se nenarodilo...moje první dítě.....dcera......velmi jsem se té ztráty bála.....chtěla jsem svou dceru!!! Dejte jí všechnu svou lásku!!!. Uznejte ji...pohlaďte ji...rozmazlujte ji...poslouchejte ji...chraňte ji...Ztráta dítěte vše změnila. Všechno se mi obrátilo vzhůru nohama! Moje víra v lásku mých rodičů byla otřesena! Trápila mě jen jedna otázka... nemohl jsem si pomoct, abych na ni nedostal odpověď... a položil jsem ji.... „Proč jste, moji rodiče, když jsem přiběhl celý od krve a zamkl se v koupelně...proč jste předstíral, že jste si ničeho nevšiml? CO?????Co si myslíš, že jsem slyšel? Už jsem byl polomrtvý kvůli smutku z rozchodu s mojí nenarozenou holčičkou a nestačil jsem se divit... jako bych byl připraven to od nich slyšet. Matka křičela: „Proč jsi tehdy nezemřel! Proč ses vůbec narodil? Nikdo tě nepotřeboval!" A tehdy přišla moje první rána….zasáhla mě…….Teď se to stává tak často…PA…plus moje deprese….a sebepoškozování….Ano, vysvětlila jsi mi, co to je nevyjádřený hněv a jsem zvyklý ho směřovat na sebe... Ano, vysvětlil jsi mi, že jsem nejdůležitější člověk v mém životě... Ano, často mi připomínáš, že „celý svět je v mé hlavě “... a dokonce jsem se stal méně pravděpodobným... .budu se na sebe zlobit... Ano, vyprávěl jsi mi ještě hroznější životní příběhy... a já si uvědomil, že ten můj není nejhorší... Ale jak moc Chybí mi Láska Uvědomil jsem si, že jsem nikdy nebyl milován a celé dětství jsem si lhal, že mě milují! Jak bych pak žil bez Lásky?..“ Když se mi zhorší nálada...nejsem s něčím spokojená....stížnosti blízkým...připomenu si „kruté“ osudy a vyjasní se kolik lásky mám a pak se naléhavě jdu podělit o svou nevyčerpanou lásku...s těmi, kteří ji potřebují17"