Každý zná takzvaný „Karpman-Bernův trojúhelník: Agresor-Oběť-Záchranář“. Někdy se mu také říká „vztahový trojúhelník“, protože si člověk vybírá jednu ze tří rolí a na základě toho buduje vztahy s ostatními lidmi (kteří v trojúhelníku také hrají nějakou roli). trojúhelník může „přeskakovat“ z rolí do rolí a stát se buď „pronásledovatelem“, pak „obětí“, pak „zachráncem“ a tak dále, „v kruhu“ nebo spíše „v trojúhelníku“ ))) Teorie je podle mého názoru stejně zajímavá jako rozsáhlá. V tomto článku bych chtěl mluvit o těch, kteří „uvízli“ v jedné roli a hlavně ji využívají. Seznamte se se "záchranáři"!!! Přesvědčení „záchranáři“ mají 7 charakteristických rysů: 1. Vždy mají problémy se svým osobním životem. To je vyjádřeno tím, že buď rodinu nemají, nebo rodinu mají, ale každý v ní žije svůj vlastní oddělený život. Obvykle se „záchranáři“ snaží předstírat, že „osobně“ je s nimi všechno v pořádku. 2. „Záchranáři“ jsou nejčastěji společensky úspěšní. Jsou respektováni svými nadřízenými, pracují svědomitě, zpravidla neporušují zákony ani to nedělají tak, že jim nikdo nikdy v životě nic neprokáže.3. Úkolem „záchranáře“ je nechat „oběť“ „usrknout trochu vzduchu“, aby se „oběť“ „nedusila“, a poté znovu „nasadit oběti igelitový sáček“. A tak dále do nekonečna. Hlavní věc, kterou takový zachránce vždy dodržuje, je nedovolit oběti získat nezávislost za žádnou cenu. Například se zachvěním vzpomínám na příběh jednoho muže, jehož o 15 let starší milenka pomohla mladému milenci získat práci v jeho ústavu, a když našel ženu vhodnou pro jeho věku, byl bídně propuštěn z místa výkonu práce. Protože chtěl život bez kontroly.4. „Záchranář“ obětí vždy mírně pohrdá a poskytuje blahosklonnou pomoc. Přitom „zachránce“ tak nějak ví, že bez oběti není ničím a většinou nepřekročí hranice, které by vztah zcela zničily, ale „oběť“ takové vztahy dříve či později zničí. z vlastní iniciativy. Přichází určitý okamžik, kdy se „oběť“ chce proměnit „v motýla“. Protože má „oběť“ pocit, že jí v tom „záchranář“ nepomáhá, začne se nevědomě „proměnit“ v „pronásledovatele“. Znovu s chvěním vzpomínám na jednu maminku, jejíž „záchranný“ program byl zaměřen na její vlastní rodinu, jednou jsem ji slyšel docela vážně snít, když jsem oslovoval její 19letou dceru: „Olyo, kdybys byla postižená, bez. ruce, bez nohou, vzal bych tě na vozík, nakrmil bych tě...“ Výsledkem bylo, že nejstarší syn spáchal sebevraždu a dcera se stala narkomankou. Bohužel se její děti nemohly „proměnit v motýly“ jinak.5. „Záchranář“ často vymýšlí spíše „globální“ záchranné plány nebo o nich alespoň jednoduše sní. „Záchranář“ je obvykle extrémně ambiciózní a chce „velit“ tolika lidem, kolik může „dosáhnout“. Čím jsou lidé bezbrannější a nejistější, tím lépe pro takového „zachránce“, pak se jeho moc stává absolutním založil vlastní církev s názvem „Chrám lidu“. Ve svých kázáních kladl hlavní důraz na boj proti rasismu a otevřené sympatie k levicovým politickým myšlenkám Jones dokonce adoptoval 7 dětí různých národností. Jones, který měl nepochybný dar pro kázání, dokázal přilákat mnoho stoupenců, kteří se stali farníky jeho církve, a církev se nějak nepostřehnutelně proměnila v sektu. Popularita „Chrámu lidu“ rostla. Jones brzy začal prohlašovat, že má „nové schopnosti“: „božskou předtuchu“ a dar léčit. Pravda, po nějaké době Jones udělal něco špatně s financemi, zneužívání v sektě a hlava sekty spolu s jeho stoupenci byly odhaleny))).