ŠKODY NA DUŠI. NEZODPOVĚDNOST. „Potřebujeme si zvyknout naše vědomí na jednotu života, na jednotu Kosmu. Odtud by se měl zrodit pocit velké odpovědnosti za každou myšlenku, slovo a čin. Příčina a následek působí neustále a donekonečna. Přesněji řečeno, jednota musí být chápána v kosmickém rozsahu." RoerichN.K. Hlavní podstata odpovědnosti a nezodpovědnosti. Nezodpovědný člověk je ten, kdo nechce nést odpovědnost za své myšlenky, emoce a činy a také za jejich důsledky. Zdánlivá svoboda od odpovědnosti se ve skutečnosti ukazuje jako naprostá nesvoboda od někoho nebo něčeho, protože je spousta lidí, kteří chtějí vůli druhých ovládat, podrobovat si je a využívat. Odmítnutím odpovědnosti tak člověk přestává řídit svůj vlastní život. Neřeší otázky svého Cíle a nevyhnutelně sklouzne do sebezničení, degradace duše. Život sám ukazuje vztah mezi odpovědností a vývojem duše Patologie se nachází tam, kde není zodpovědnost v myšlenkách, emocích a činech. Ale i tam, kde je toho příliš – v hyperzodpovědnosti, omezování druhých duší, vnucování vlastního přesvědčení a své správnosti bez uznání práv a svobod druhých Každý je osobně zodpovědný za svůj život! Pochopení toho vám dává sebevědomí a obrovské příležitosti změnit svůj osud k lepšímu. Odpovědný člověk ví, že vždy přijímá to, co svými myšlenkami, emocemi a činy sám vytvořil. A podle toho přizpůsobuje své chování tak, aby získal kýženou pohodu S tím, jak se rozšiřuje rozsah zastřešeného okruhu lidí, věcí, jevů a událostí, za které se člověk považuje, roste i míra svobody duše. - jeho volní rozhodnutí dostávají stále více příležitostí k realizaci Vysoká odpovědnost předpokládá uvědomění, proto tam, kde racionalita ještě neexistuje, bude svoboda vždy omezena kvůli bezpečí duše samotné, každého, kdo je jí blízký, a celý sjednocený Kosmos. Jinak nastane anarchie, chaos, po kterém bude následovat degradace a destrukce. Proto je míra odpovědnosti a jí odpovídající omezení upravena tak přísně i na úrovni vztahů dítě-rodič, ekonomických, společensko-politických a dalších. Odpovědnost je indikátorem svobody jednotlivce, jeho nezávislosti, umožňující zůstat jednotlivcem při interakci s jinými lidmi Odpovědnost je zajištěna externími regulátory (odpovědnost, postihovatelnost atd.) a vnitřní (smysl pro odpovědnost, smysl pro povinnost, svědomí). Pokud člověk ví o důsledcích svých činů (myšlenek, emocí, činů), stojí před volbou - přijmout nebo nepřevzít tuto odpovědnost, a tato volba bude učiněna v závislosti na vyspělosti duše a světonázor, který si vytvořil. Druhy odpovědnosti. Odpovědnost se dělí na individuální a kolektivní. Stejně jako je jednotlivec odpovědný za své činy a dostává za ně náležité tresty nebo odměny, závisí blahobyt a úspěch společenství lidí na kolektivně přijímaných odpovědných rozhodnutích. Každá skupina je především společenstvím duší, jejichž svoboda je dána mírou jejich odpovědnosti. Ve společnosti jsou stanovena určitá omezení pro případ, že osoba (nebo skupina lidí) poruší přijaté zákony a požadavky. Na základě povahy těchto negativních sankcí za neoprávněně spáchané jednání existují právní, materiální, morální, politické a jiné druhy odpovědnosti. Odpovědnost jako osobní vlastnost odráží schopnost člověka rozhodovat se a jednat v souladu se svým přesvědčením. a zároveň nést odpovědnost za jejich důsledky, aniž by vinu za negativní výsledky svých rozhodnutí a činů přenášeli na druhé. Tato dovednost se samozřejmě v duši nevytvoří hned. Hlavním ukazatelem racionality a zralosti duše je tedy míra její odpovědnosti Vysoká míra odpovědnosti se projevuje především v tom, že všechna rozhodnutí, která člověk činíkoreluje s vnitřním, vytvořeným souřadnicovým systémem dobra a zla, dobra a zla. Je schopen hluboce a důkladně analyzovat situaci, vidět v sobě její příčiny, pochopit a přijmout zákonitost a zaslouženost toho, co se děje. Při rozhodování může odpovědný člověk předem předvídat důsledky svého jednání či nečinnosti, takže jeho volby jsou smysluplné a udržitelné. Každá mentální, emocionální nebo behaviorální akce se stává řízenou díky hluboce vnímané odpovědnosti za její důsledky. V případě nesprávných voleb (před kterými mimochodem není nikdo imunní) je zodpovědný člověk schopen plně přijmout jejich vzor a vytrpět zasloužený trest, který si nejčastěji ve vztahu k sobě samému udělí. Sebeovládání a sebevýchova jsou motty života zodpovědných lidí. A smysl pro odpovědnost je hluboce pociťovaný a realizovaný stav, včetně pochybností, soustředění, obav a úzkosti z důsledků Při průměrné míře odpovědnosti člověk předpokládá pouze krátkodobou perspektivu svých činů a je si vědom pouze toho jejich bezprostřední následky. Ale stále chybí pocit odpovědnosti za strategii chování v životě jako celku. Schopnost ovládat své myšlenky, emoce a činy již existuje, ale ještě není stabilní a vyžaduje konsolidaci. Totéž platí pro systém sebevzdělávání. Pochopení správnosti a nesprávnosti svých činů bylo již z velké části realizováno ve vlastním životě, a ne přesvědčením vnuceným zvenčí. Ale ne všechna rozhodnutí jsou nezávislá a hluboce promyšlená Nízká míra odpovědnosti se projevuje tím, že se člověk ovládá a odpovídá za své činy pouze v určitých situacích, častěji, pokud ví, že jejich negativní výsledek bude potrestán. . Uvědomění si důsledků je ale nestálé, dočasné, závisí na náladě, okolnostech a vnějších vlivech Nezodpovědnost (zříkání se odpovědnosti) je charakteristická pro duše málo inteligentní, které si ještě nevytvořily systém hodnot, jsou silně ovlivněny instink-. emoční impulsy a závislost na vnějších sociálních faktorech. Nezodpovědnost může mít dvě podoby. První je, že člověk nemá vnitřní „brzdy“, které řídí a regulují činnost. Druhým naopak je, že vnitřní pravidla jsou co nejpřísnější, hodnoty jsou nafouknuté a nereálné a sebekontrola je podobná vězeňskému řádu. V tomto případě se osoba považuje za neschopnou přijímat rozhodnutí a převzít odpovědnost za jejich možné důsledky, protože v případě selhání bude trestání nadměrně přísné. A pak si vypěstuje strach ze zodpovědnosti. Hyper-zodpovědnost je pro někoho přílišná zodpovědnost. Člověk přebírá odpovědnost, aniž by kalkuloval její účelnost a přiměřenost ke svým silným stránkám. Odpovědnost za sebe a svůj život přitom ustupuje do pozadí. Takový člověk na sebe dobrovolně bere péči o své blízké, bere na sebe následky jejich činů, v práci nadměrně vytěžuje, snaží se každému pomoci, ale kvůli rozporu mezi možnostmi a realitou pak začne odhodit stejnou odpovědnost a jít do druhého extrému - "Nechci odpovídat!". Kořenem hyperzodpovědnosti je chyba v duši zvaná nedostatečná sebeúcta. Projevy nezodpovědnosti u člověka. Jako každá jiná charakterová vlastnost (kvalita duše) může mít i nezodpovědnost nejrůznější podoby, může být vyslovená a maskovaná, skrytá v hloubi, nezodpovědnost ve všech svých projevech ukazuje, jak málo je člověk inteligentní, jak moc stále musí chápat a uvědomovat si v procesu svůj vývoj. Vysoká zodpovědnost je známkou zralosti a inteligence duše. Stereotypy myšlení charakteristické pro nezodpovědného člověka. Více důvěřuje svému srdci než rozumu. Přitahován lákavými, jasnými obrázky, zvuky, vůněmi a ne argumenty rozumu Snadno upadne pod vliv přesvědčení jiných lidí, aniž by přemýšlel o tom, co dělat.k čemu vedou Snadno souhlasí s rozhodnutím týmu, rodiny, společnosti, aby se vyhnul nezávislému rozhodnutí, a tím pádem i pocit odpovědnosti za něj Spoléhá na náhodu, slepé štěstí, úspěšnou korelaci hvězd, pomoc určitých sil, šťastná shoda okolností Nevyhovuje etickým standardům akceptovaným ve společnosti, považuje je za hloupé a zbytečné – v mezích školního nebo vysokoškolského programu. Neexistuje žádný systém ve znalostech, slabá logika a analytika, má tendenci věřit bez přemýšlení, doufat bez rozumu, nemá v životě žádný cíl, nechápe smysl existence, zvláště to neuznává lidé kolem něj odrážejí jeho vlastní stav. Nevidí ani nerozpoznává vzorce příčin a následků. Nevěří, že všechno kolem něj trénuje a úspěch v životě je výsledkem píle, dřiny a odhodlání člověka samotného. Obecně je velmi daleko od skutečného chápání duchovních hodnot a duchovních znalostí. Stereotypy chování charakteristické pro nezodpovědného člověka. Není spolehlivý, není upřímný ve vztazích s lidmi. Není zodpovědný za svá slova, snadno se vzdává, aniž by přemýšlel o důsledcích. Také slibuje: neplní své sliby a obviňuje z toho ostatní. Neplní tyto povinnosti, nesnaží se splnit žádný úkol přesně včas a co nejlépe, nebere v úvahu následky svých unáhlených slov, neuvážených činů, negativních myšlenek, nekontrolovatelných emocí. Působí častěji spontánně, emotivně a instinktivně Za své potíže a aktuální situaci obviňuje všechny, ale ne sebe. Důvod toho, co se děje, je vždy mimo něj Popírá svou vinu a dokazuje, že má pravdu. Nepřipouští nesprávnost svého jednání nebo přesvědčení. I když se prokáže nepravda, najde si omluvu pro své chování, když je přetížený, je tu touha rychle shodit přebytečnou zátěž, nejlépe na někoho jiného. Žádné normy, pravidla, kánony schválené v lidech nebere vážně společnost. Vyhledává kličky nebo je hrubě porušuje ve vlastním zájmu nebo z hlouposti Má sklony podléhat vlivu druhých, být veden a závislý Neplní své povinnosti ve vztahu k rodině, ke společnosti, ke světu jako a Celý. Snaží se najít ty, kteří to za něj udělají. Snaží se mít větší moc, aniž by si uvědomoval odpovědnost. Poté, co získal moc, se snaží obklopit vykonávajícími subjekty, na které, pokud se něco stane, může být tato odpovědnost přenesena na všechny a vyhýbá se odpovědnosti. Například šéf, který se zříká odpovědnosti vůči svým podřízeným, který nedokáže vytvořit efektivní a přátelský tým. Šéf, velitel, vůdce, který nenese odpovědnost za důsledky svých rozkazů, dává je bezmyšlenkovitě, aniž by bral ohled na zájmy, potřeby a bezpečnost svých podřízených Je zaujatý vznešenými cíli, ale zároveň ne převzít odpovědnost za výsledky vlastního snažení v reálném životě. Je nečinný, ale od druhých očekává a někdy vyžaduje rozhodné jednání. Věří, že je mu vše dovoleno, protože je dítě, nemocný člověk, velký šéf, bohatý dědic, krásná žena, živitel rodiny, velký guru atd. Přináší kolem sebe chaos, destrukci - ve vztazích, v každodenním životě, v práci Hledá partnera, který je připraven převzít za něj zodpovědnost. Nechce vyrůst, a proto převzít odpovědnost Není si jistý sám sebou a svými schopnostmi, cítí se nechráněný, není třeba se starat o ostatní, pouze pokud si to okolnosti vynutí. Například rodiče, kteří nejsou zodpovědní za své děti, za jejich životy, výchovu a vývoj Neumí převzít odpovědnost a vyřešit konfliktní situaci, dovede to do extrému, dokud někdo nezasáhne, aby rozhodl za všechny účastníky konfliktu. situaci a tím dostat situaci pod kontrolu Nechce se aktivně podílet na životě společnosti, být užitečný prospolečnost člověkem. Věří, že by to měli dělat ostatní. Je extrémně náročný na to, aby se o sebe ostatní starali. Uráží se, když je mu toto odepřeno atd. Projevy nezodpovědnosti v řeči. „Všechny prostředky jsou dobré“, „bude to stačit“, „prošli jsme“, „to půjde“, „možná“, „vyřeší se to samo“, „co s tím mám dělat“ “”, “on/ona/oni to udělali”, “od- pro něj/ni/ni”, “nemohu/nevím/nechci”, “proč”, “stalo se to náhodou” , „toto není pro mě“, „manželství není moje věc“, „tato práce mi nesedí“, „tak nějak“, „nějak“ atd. Stereotypy emoční reakce charakteristické pro nezodpovědného člověka. Zpanikaří, ztratí se v neznámé situaci a neví, co má dělat, vzteká se, vzteká se (až do hysterie), když mu někdo ukáže nesprávnost jeho myšlenek, emocí a činů Stěžuje si, že ho nikdo nemiluje vše, nepomáhá, nerozumí Stěžuje si na špatný život, tvrdou práci, pijícího manžela, lhostejné děti, že je málo peněz, že všechno bolí atd. Kritizuje, odsuzuje ostatní za smutné výsledky. Cítí se nechráněný, uražený k sobě, ospravedlňuje se za chyby druhých, znehodnocuje úspěchy ostatních Upadá do deprese, když se někdo v okolí chová nevhodně. atd. Jak se v dětství projevuje nezodpovědnost. Každý z nás přichází na tento svět s existujícím zavazadlem duchovních zážitků. Již při „vstupu do života“ se objevují nedostatky, na kterých bude muset daná duše zapracovat. A samotné početí-těhotenství-porod a prostředí a okolnosti dětství nám jasně ukazují naše nedokonalosti. Již od dětství se u takového dítěte projeví jeho nezralost. Zde je jen několik známek nezodpovědnosti. Nadměrná péče rodičů. Rodiče sami řeší všechny otázky a problémy, které dítěti vyvstanou, dítě je odmala zatíženo přemrštěnou odpovědností, tvrdě trestají za případné nedodržení. Samotní rodiče nejsou nezávislí a nezodpovědní lidé dětství je potlačena jakákoliv snaha dítěte činit zodpovědná rozhodnutí. V rodině je nezpochybnitelná autorita v podobě otce, matky nebo jiného příbuzného. Dítě zažívá důsledky nedomyšlených, nezodpovědných rozhodnutí rodičů rodičů Rodičovské povinnosti, samotné žensko-mužské role rodičů, se přenášejí na dítě atd. Projevy nezodpovědnosti v lidském těle. Vzhled dětské nejistoty, slabosti a křehkosti. Nebo naopak úplnost jako touha vytvořit si vlastní „skořápku“ z problémů. Často je tento obraz předstíraný nebo speciálně vytvořený Zvýšená bolest, smutek v pohledu, zmatenost atd. Nezodpovědný člověk si nevědomě vybírá ta místa, kde se nebude muset zodpovědně rozhodovat. Nebo naopak ze všech sil usiluje o moc, velení, aby přenesl odpovědnost na ostatní Povolání spojená s jednoduchou fyzickou prací, z nichž nevyplývá vysoká odpovědnost, „vítr ve pole“: kam foukne, tam bude Profese, zvolená rodiči nebo do společnosti s přáteli, nudná, otravná, ale nucená. Výčet projevů nezodpovědnosti není zdaleka úplný. Nezodpovědnost není vždy vidět tak jasně, jak je popsáno výše. Ale pozorováním sebe a světa můžete objevit mnoho dalších aspektů Určit svou nezodpovědnost není tak těžké, jak se zdá, protože v určitých okamžicích nad sebou ztrácíme kontrolu a ukazujeme své pravé barvy. Nebo se chováme tak, jak jsme zvyklí, aniž bychom si toho sami všimli. Právě na tyto „maličkosti“ musíte být extrémně pozorní. Ostatně maličkosti prozrazují vnitřní stav člověka a jeho povahu. K jakým výsledkům v životě vede nezodpovědnost? Život sám nutí člověka nést odpovědnost za důsledky svých rozhodnutí.rozhodnutí. Například společenské instituce a stát zavádějí na úrovni zákonů a pravidel etickou, morální, právní, ekonomickou a obchodní odpovědnost každého občana. Nedodržení zákonů a předpisů bude mít za následek příslušné sankce. Můžeme nebo nemusíme o tom vědět, přijmout to nebo ne, ale to nás nezbavuje odpovědnosti. Sama hrozba trestu a nepříjemných omezení tedy nutí člověka rozvíjet vnitřní formy kontroly nad svými aktivitami. Ale přesto je to jen útěk před bolestí Nezodpovědný člověk nese všechny důsledky své nezodpovědnosti v životě. Jednou zahájená akce vede ke smutnému výsledku, který bolestně zasáhne samotný zdroj. Ukvapená slova, spontánně zaujaté činy, instinktivní impulsy, emocionální útoky - vše se vrací s bolestným utrpením. Nic nezůstane bez povšimnutí. Všechno všechno ovlivňuje a mění. Vše je jedno a propojené. Agrese se vrací jako agrese. Podvod je podvod. Nezodpovědnost je nezodpovědnost druhých Ti, kteří nechtějí převzít odpovědnost, se ocitají napospas těm, kteří ji využívají pro své sobecké účely, manipulace a potlačování vůle vede duši k degradaci, zodpovědnosti, naopak. posouvá ho výš na evolučním žebříčku. Jak se stát zodpovědným? Stát se zodpovědným znamená především převzít zodpovědnost za svůj život. Nejen ve smyslu myšlenek, emocí a činů vykonávaných v daném okamžiku, ale také obecně - pro život žitý nyní a očekávaný zítra. To znamená rozpoznat princip vzorců příčiny a následku, konečně si uvědomit, že každý okamžik svými činy uvnitř i vně zaséváme semena, která dávají odpovídající výhonky v našem životě. A pokud chceme získat dobrou úrodu, je důležité před setím myslet hlavou, vědět, co sít, jak to správně dělat, vzít v úvahu všechny vnější vlivy na to, co bylo zaseto, a také vzít dobré starat se o ni a udržovat ji znamená: přehodnotit své názory na život, svůj souřadnicový systém Dobra a zla Sami si jasně určit, který světonázor je skutečně správný, čestný a odpovídající skutečnosti. Usilujte o seberealizaci ve světě. A na úrovni vašich společenských povinností a na úrovni univerzálního lidstva a na hlubší a důležitější úrovni – realizace vaší duchovní touhy stát se chytřejšími a lepšími v této inkarnaci požadavky a společenské normy Uvědomte si svou hodnotu a role, určené pro společnost. Provádějte své činnosti efektivně ve prospěch druhých Naučte se analyzovat své činy, objektivně je hodnotit, chápat symboliku situací, nacházet v nich poučení a poučení a snažit se vytvářet stále harmoničtější myšlenky. , emoce a činy Naučte se vybírat rozumně ve všem: od toho, co jíst, kde žít, s kým se kamarádit a s kým ne. S vědomím, že blaho vašeho života a života vašich blízkých do značné míry závisí na příslušnosti duše ke světlé straně reality, vědomě si vyberte světlé komunity a buďte s těmito lidmi v myšlenkách a skutcích. V souladu s tím se zároveň držte co nejdále od všeho zla Naučte se nepřenášet právo na svůj život na ostatní, naučte se řešit své životní problémy sami. To neznamená považovat svůj názor za konečnou pravdu, protože se všichni učíme jeden od druhého a předáváme si znalosti z úst do úst. Je důležité naučit se rozhodovat vlastní hlavou, na základě poznatků získaných v životě, prožitých zkušeností, rozboru předchozích vzorců a předpokladů budoucích důsledků. Nebojte se chyb, ale poctivě je opravte, pokud k nim dojde, dovolte svému milovanému, aby se rozhodoval samostatně, aniž byste mu vnucovali své soudy a hodnocení, pomozte mu projít jeho vlastní zkušeností a uvědomit si vaši míru odpovědnosti za něj jako duši. . Vzít v úvahu.