Od autora: Pokračování. Začněte v článku: Karpmanův trojúhelník. Karpmanův trojúhelník. Oběť (pokračování) Autor: klinická psycholožka, Oksana Nikolaevna Litvinová. Celý svět je proti mně! Zdá se mi, že to je hlavní motto oběti. - Byl jste v pozici Oběti, pokud ano, co jste v tu chvíli cítil? Jsem tu já a jsem sám, existuje svět a je jim jedno, jestli existuji nebo neexistuji. A pokud ano, pak je mi jedno, jestli existuji nebo nejsem! Bylo by lepší, kdybych neexistoval, než takhle trpět! Kdy tohle všechno skončí? Lidi, hádejte, aspoň někdo, jak mi teď je špatně, zachraňte mě... A tady tahle manželka sedí na lavičce, utírá si slzy a přemýšlí. - Proč to všechno potřebuji? Tolik jsem se snažil, abychom žili dobře. Dnes jsem byl zaneprázdněn touhle zatracenou prací a dělal tuhle stupidní zprávu, kterou nikdo nepotřeboval. Pak jsem vběhl do obchodu, doma není co jíst, jeden pije, druhý má nos k počítači a o nic se nestará. A dnes ráno auto nešlo nastartovat a já musel běžet na trolejbus, nohy jsem měl odřené v těch pitomých botách. A kdy přestanu týrat nohy a budu si moci dovolit nosit tenisky? A kdo přišel s tímto kancelářským stylem, tyto lodičky, bundy, halenky, punčocháče. Všechno je proti mně. A není tu nikdo, kdo by mi pomohl a všechno musím udělat sám! Takže teď jsem obětí já! Cítím se malý a dobrý k ničemu. Všechno, co dělám, je špatné a špatné. V mém životě se stále nic nemění. Už se to moc dlouho nezměnilo. tak dávno, že se mi někdy zdá, že jsem se narodil prokletý. Nebrali mě v úvahu a stále mě nemilují a stále mě nemilují! Nikdo mě nepotřebuje. Ani manžel, ani dospělé dítě, ani matka, ani otec. Jsem potřebný, dokud se usmívám, přikyvuji, nedávám najevo nelibost, jsem spokojený se životem, peru, uklízím, nakupuji potraviny, vařím, platím internet, dávám peníze za benzín. A když sedím a brečím na ulici, nikoho ani nenapadne zavolat a zeptat se, kde jsem a co je se mnou. Chudák, jsem nešťastný! Jaký bonus dostane oběť? Jejím bonusem je bezmoc! Co oběť potřebuje? Oběť musí uhodnout svou potřebu a zachránit ji. Hlavním problémem oběti je, že svou potřebu nemůže přímo vyjádřit. Uvědomí si, že její potřeby nejsou naplňovány, je pro ni snazší doufat, že někdo přijde, nebo se něco stane a vše se změní (bude spasena). Bojí se rozhodovat a nést odpovědnost za realizaci svých potřeb. Nedokáže se o sebe postarat. Potřebuje někoho, kdo přežije! Koneckonců je velmi malá. je to tak? Je žena, která pláče na lavičce v tichém moskevském dvoře, tak malá a bezbranná? Není to finanční ředitelka velké společnosti? Neuživí dospělého manžela a téměř dospělého syna? Není to ona, kdo vyjednává opravy a stavbu dachy? Přezouvá pneumatiky, pere, uklízí, vaří a vykonává hromadu dalších povinností? Není to ona, kdo je zachraňuje, ale chce být spasen? S pozdravem klinická psycholožka, Oksana Nikolaevna Litvinová. Tel: 8(916)132-11-43 Skype: psylab-litvinova