Od autora: Při určování statusu tohoto článku nastaly potíže: buď by měl být zařazen do sekce „Psychoterapie“, nebo do „Psychologie pro profesionály“Generativnost – jaký druh fenoménu je toto? Fenomén generativity je znám jako moment expanze, tedy jako vznik nových významů, nové chápání dříve problematické výchozí situace a nové příležitosti obecně. To souvisí s lidským vývojem. Vlivem vývoje se každý z nás nevyhnutelně ocitá v testovacích situacích. Tyto situace jsou vždy testovací, protože nás vyzývají. Výzvou je, že v těchto testovacích situacích je naznačen nějaký nový obsah naší zkušenosti, který musíme nutně ovládat. Tedy testovací situace zachycují moment nutnosti a zároveň povinnosti zvládnout něco nového. To je logika vývoje: člověk v procesu života se musí vyrovnávat se stále složitějšími požadavky. Testovací situace, které jsou ústřední vlastností lidského vývoje, mu tedy nechávají na výběr ze dvou možností: buď se vypořádat se složitějšími požadavky a tím zvládnout nový obsah, nebo ne. Pokud se člověk vyrovná s testovacími situacemi, pak nastává generativní expanze, pokud selže, dostává své utrpení. Domnívám se, že téměř ve všech případech lidé trpí (onemocní, citově „uvíznou“, ztratí smysl pro takt, proporce atd.) pouze proto, že nejsou schopni generativní expanze. Jakákoli symptomatologie je přímým vyjádřením tohoto selhání. Každý se může ocitnout v jedné ze dvou typů testovacích situací. První typ testovacích situací se vyznačuje zásadní novinkou: člověk poprvé čelí určitým potížím (první kroky, první přestupek a první tresty, první seznámení, „poprvé v první třídě“, první nákup, první polibek, první napomenutí , první povýšení...) . Obrovský počet zásadně nových testovacích situací výrazně klesá, jak člověk stárne. Zdá se mi, že faktor novosti je nesmírně důležitý pro lidský blahobyt a rozvoj. Lidé ve snaze o jistotu, stabilitu a pohodlí se ocitají v konzervativním a informačně chudém prostředí. V psychologii známá „komfortní zóna“ je přesně charakterizována výrazným poklesem „radikálu novosti“ a nárůstem již známých a tedy standardních možností vztahů s okolnostmi každodenní situace. Spoléhání se na standardní vzorce vnímání a chování nevyhnutelně vede k rutině a nudě. Druhý typ testovacích situací přesně souvisí se standardizací a konzervatizací myšlení. Jejich podstatou je, že jde o typické situace charakteristické pro daného jedince. V těchto situacích člověk systematicky „šlape na stejné hrábě“. Každý člověk má své typické obtíže, které reprodukuje s úžasnou metodičností. V tomto smyslu je vhodné rčení: „Řekni mi o svých potížích a já ti řeknu, kdo jsi. To jsou potíže „neúplných gestaltů“ – situací, ve kterých se systematicky reprodukuje hluboký záměr získat nějaké dobro a zároveň nemožnost toho dosáhnout pomocí metod, které má jedinec k dispozici. „Neúplný gestalt“, termín, který psychologové různých směrů často používají k vysvětlení selhání člověka v testovacích situacích, je psychologickým ekvivalentem jeho postižení jako předmětu jeho vlastních potřeb a zájmů. Pokaždé, když se ocitnete v testovací situaci, která nastane kvůli neúplným gestaltům, jsou automaticky aktualizovány tzv. fixace. Naše pozornost je doslova upřena kvůli výše zmíněné neúplnosti (a tedy nutnosti doplnění) určité životní situace. Pokaždé se tak nevědomky vracíme do nepříznivých dřívějších životních okolností. Analýza vlastností procesu.