Nedávno jsme s kolegy diskutovali o neutrálním postoji psychologa, který byl svědkem násilí na jiných lidech. V naší odborné veřejnosti panuje názor, že psycholog by měl v tomto případě zůstat neutrální. Chci vyjádřit svůj postoj k této otázce. Byl bych vděčný svým kolegům za komentáře k tomuto tématu. Jak definujete neutralitu? Specializuji se na práci s traumatem? Jedním z nejdůležitějších momentů terapie pro klienty, kteří zažili násilí, je pojmenovat, co se stalo, vlastními slovy. V této otázce nemůže být žádná neutralita; postoj terapeuta je jednoznačný, jasný a jednoznačný: to, co se vám stalo, je fyzické nebo emocionální násilí/sexuální zneužívání/incest atd. Právě tento fakt jasného a jednoznačného postoje k násilí je již terapií a zde je skutečností, že v situaci násilí agresor zpravidla popírá skutečnost agrese a snaží se ji prezentovat v jiném světle. : „je to všechno z lásky k tobě a dobré věci“, „je to tvoje vina, nemám jinou možnost“, „všichni to snášejí a musíš být trpělivý“, „rozčiluješ mě dlouho jsi musel myslet na následky“, „nic se nestalo, zdálo se ti“, „tohle sis nemyslel“, „jsme jedna rodina, tak se musíme spojit, kdo si pamatuje staré, je venku zraku“, „tohle dělají všichni, je to po staletí zvykem, tak já můžu taky“ atd. Sto set vysvětlení, jejichž podstata je stejná: popírání, ospravedlňování, normalizace násilí, přesun odpovědnosti na oběť. V takové situaci se pocit sebe sama neshoduje s tím, co sdělují ostatní, a to vede k traumatu. Člověk může cítit své skutečné Já pouze tehdy, pokud se uznání a sebepoznání shodují, to znamená, že jeho zkušenosti jsou současně rozpoznány ostatními lidmi i jím samotným. Klient tak v terapii dostává od terapeuta uznání, posiluje jeho sebepoznání, což pomáhá znovu získat smysl pro skutečné Já a začít zpracovávat důsledky prožitku násilí V procesu terapie traumatem klienta zjišťuje nejen svou zkušenost s násilím v minulosti, ale také to, jaké stopy zanechalo zkušenosti v jeho psychice. A tam můžete najít: části plné bolesti a utrpení, zvyklé snášet a trpět, části, které pociťují zuřivost vůči agresorovi i vůči samotnému násilí proti komukoli, části, které napodobují násilníka, popírají násilí, ospravedlňují násilník a ti, kteří se dopouštějí sebenásilí, právě zde bude psycholog potřebovat právě onu neutralitu ve vztahu k různým částem klientovy psychiky, protože neexistují žádné špatné části, všechny byly vytvořeny, aby přežily v obtížné situaci a minimalizovaly je. poškodit. Například někdy, aby se člověk vyhnul vnějšímu trestu, se učí sebenásilí a sebetrestání, napodobuje chování agresora. V procesu traumatické terapie se také obnovují porušené hranice, včetně hranice definující to, co je násilí a co není. Dobrým výsledkem psychoterapie traumatu bude úplné a bezpodmínečné zřeknutí se násilí v jakékoli formě vůči komukoli. To znamená, že nejsem připraven tolerovat násilí na mně, neporušuji sebe ani ostatní a nezůstávám lhostejný k násilí na druhých. Pokud v této věci stále máte kompromisy, vítejte na traumatologii. Terapeutická online skupina pro psychology „JAK VYTVOŘIT A POSÍLIT SOUKROMOU PRAXI“ září 2023 – květen 2024, 2 setkání za měsíc Podrobnosti si můžete přečíst zde: https://www.b17.ru/trainings/how_to_create_and_strengthen_a_private_practice/