Dnes bych chtěl mluvit na téma hodnocení. Říká se, že nesuďte, abyste nebyli souzeni. To jen nevysvětluje, že soudíme spíše sami sebe než lidi Dnes módní téma pochází od tzv. osvícených)) Nehodnotit, nesrovnávat, nesoudit atd. Nehodnotit, takže. - tzv. myšlení. Zajímalo by mě, jak si to představují? Nevadí mi to, je to samozřejmě skvělé. Zde je příklad situace: jeden z mých přátel jednou při jízdě řekl: teď ta tlustá holka projede a pojedeme, a další přítel odpoví, no, proč ji tak soudíš, to není dobré! Ona je taky člověk ;) ))))))) Já z takových rozhovorů prostě vypadávám. Zvlášť, když se jich sám účastním)) Tak pojďme na to s tou tlustou holkou, ano, jeho mozek ji hodnotil jako tlustou. Ale to je fakt a mozek a naše mysl má v tomto trojrozměrném duálním světě takovou funkci, aby adekvátně vyhodnotila situaci :) A zajímavé je, že ji vůbec neodsuzoval, možná se mu takové dívky i líbí . A jeho partnerka je v této situaci tak správná, že se pravděpodobně snaží neustále udržovat jednotu se všemi;), ani si nevšimne, jak ho nejen hodnotí, ale i soudí! Říkají, že to není dobré, ach-ay-ay! A vtipné je, že si myslí, že ji považuje za člověka :), což absolutně není pravda. A někdy si nevšimneme, jak se bojíme něco sami hodnotit a dáváme dobrý obličej na špatnou hru. Koneckonců, když se nad tím zamyslíte, mysl toho chlapa v této situaci prostě reagovala, to znamená, že uvedl skutečnost. Ale dívčí mysl se naplno předvedla a skočila do pozice hlavního mistra, což je absolutně v rozporu se stavem osvícení, a kdo je v tomto případě blíže tomuto přirozenému stavu člověka? Ano, ano, přirozené, mnoho lidí si myslí, že Bůh ví, co to je... Ale jen málokdo to dokáže zažít a pochopit. Ale teď se nebavíme o tomhle... Paradoxem je, že budeme závislí na názorech druhých lidí a bát se jejich hodnocení, dokud sami budeme druhé lidi i sebe přirozeně hodnotit a soudit. Především sebe! Chápu, že píšu banální pravdy, ale sakra nevím, jak textem zprostředkovat pocit svobody od všech názorů a hodnocení. To není o tom, že by mě všechno nezajímalo, to ne, samozřejmě. Prostě neulpívá na bolavých místech, můžete vidět, že se zahojila. A těm, o kterých říkají, je to jedno a jsou tak ostentativně oproštěni od cizích názorů, nejčastěji takovým chováním zakrývají SVOU bolest. Povím vám svůj nedávný příběh. Velmi mě rozčílili lidé, kteří v určitých situacích nepřebírají zodpovědnost, vyhýbají se jí a hloupě se skrývají. Během konzultačního procesu jsem zjistil, že v poslední době jsem sám skutečně nepřevzal zodpovědnost přesně tam, kde to bylo nutné. A přijmout sám sebe jako takovou nezodpovědnou hrůzu je tak nepříjemné, je to přirozeně vytlačeno do světa kolem nás a takoví lidé mě rozčilují. Tady je ten algoritmus. Když mi zase jednou došlo, že nejsem Bůh;) a všechno lidské mi není cizí:) a takoví lidé mě magicky přestali štvát. Nejcennější je, že za své činy je skutečná odpovědnost, a ne ta pompézní a já, O. (herecká) odpovědnost. A znovu jsem si připomněl, že zodpovědnost je příležitost odpovědět! Tento příklad samozřejmě není specifikován a já neříkám příliš jasně, co chci vyjádřit. Jen jsem to v mém případě nezažil slovy, ne jako návod na život, co je správné a co není nutné, prožil jsem tuto zkušenost na osobním gestalt setkání a prozření na sebe nenechalo dlouho čekat: ) A další... Je snadné se lišit od všech ostatních, když se nesoudíte, ale přijímáte se takové, jací jste. Tady je další banální perlička z mých rtů, nebo spíš prstů :) PS Rád bych zvolal, jako Perls, jak vysvětlím lidem, co je to gestalt? Vzpomeňte si, co vás na ostatních rozzuří, napište do komentářů, pokusíme se na to přijít:)