Od autora: Esej na téma iracionální přesvědčení, kterou jsem zveřejnil na svém webu a v prostoru LiveJournal, pokračuji v tématu výzkumu Alberta Ellise v oblasti iracionálních lidských přesvědčení, které zkreslují realitu a otravovat životy lidí. Pokud jsme v posledních dvou článcích https://www.b17.ru/article/1445/ a https://www.b17.ru/article/1449/ mluvili o tak širokém pojmu, jako je stav nejistoty, pak toto časem bude tématem něco konkrétnějšího – selhání v našich životech a to, jak je sami vnímáme A ještě konkrétněji se budeme bavit o dalším iracionálním přesvědčení, charakteristickém pro mnohé a mnohé z nás, které v průměru zní asi takto: “. Cítím se jako neúspěch, protože situaci často moc nerozumím a nedosahuji neustále úspěchu.“ Vychází z určité ideální představy, že všem životním situacím můžete bez výjimky rozumět stejně dobře a že také můžete dosáhnout úspěchu vždy, všude a ve všem. Ale lidé, kteří žijí v zajetí této víry, zpravidla o tomto základu nepřemýšlejí. V mých myšlenkách zní něco jiného, ​​co je vyjádřeno mnohem jednodušeji a z tohoto důvodu je to hroznější. Ohledně neúspěchů, ke kterým dochází, si mnozí z nás tak často a běžně myslí něco jako: „Jaký jsem blázen!“, „Proč jsem to udělal?!“, „Takové úspěchy nejsou pro mě“, „stydím se za to teď se na sebe podívej do zrcadla.“ „Kdo mě teď potřebuje, když jsem byl vyhozen,“ „Nejsem schopen zaujmout opravdu zajímavou ženu/muže,“ „Moje snažení stále nepřináší úspěch, což znamená, že jsem smolař.“ No a tak dále. Je lepší nepokračovat, abyste si nevyvolali umělou depresi Nejčastěji jsou takové myšlenky, soudy a tento typ postoje k sobě charakteristické pro muže. Ve společnosti, kde je společenská konkurence extrémně výrazná, má mnoho a mnoho lidí tendenci jednoduše se zcela zbavit práva dělat chyby. Jakákoli chyba v myslích lidí se postupně stává totožnou s jasnou ztrátou v nějakém iluzorním závodě o ideály vymyšlené a vnucené zvenčí. Navíc můžete dokonce pochopit falešnost ideálů, ale stále žít v jejich moci. Jeden z mých pacientů se pravidelně vracel k tématu obav z toho, že přátelé v jeho skupině mají lepší auta a větší domy než on. Zároveň racionálně chápal, že všechna tato auta a domy byly koupeny za peníze rodičů jeho přátel a že on jediný v té firmě dosáhl svého blahobytu zcela sám. Ale i když si uvědomil svou velkou nezávislost, ještě nějakou dobu se tím trápil. Celá tato nekonečná soutěž a závody tak či onak vedou ke strachu z absolutně jakékoli chyby a jakéhokoli selhání. Neúspěch se stává jakýmsi tabu. pokud selžete, stanete se automaticky neúspěchem, ale realita života je taková, že selhání a chyby v životě jsou nevyhnutelné. A mohou se v životě stát a také se stávají. A jaký je výsledek? Vše končí neustálým pocitem úzkosti a viny. To, čemu lidé v běžném životě říkají deprese. A člověk žije v neustálém očekávání neúspěchů, snaží se jim úplně vyhnout, ale nemůže se jim úplně vyhnout, v důsledku čehož dochází k myšlenkám, jejichž příklady jsou uvedeny výše, a věší na sebe štítek poraženého stojí za to přemýšlet, odkud to všechno pochází? Odkud ten chlap vlastně bere nohy? Iracionální přesvědčení: „Cítím se jako neúspěch, protože situaci často moc dobře nerozumím a vždy nedosahuji úspěchu“ je ve skutečnosti neurotické. A kořeny neuróz, jak víme, sahají do dětství, představme si malé dítě ležící v postýlce. Všechny své vztahy se světem si velmi často buduje prostřednictvím projevů své nespokojenosti. No prostě, pláče a kňučí. A když to udělá, maminka přiběhne, zkontroluje plenku, plenky, nakrmí miminko, dá dudlík, zvedne ji, houpe - no, tedy dělá váhu..