Ve své psychoterapeutické praxi a osobní terapii se opakovaně setkávám s tím, že člověk dochází k uvědomění si svého iracionálního přesvědčení, které omezuje jeho vztah ke světu nebo k sám sebe, ale nemůže to změnit. Často říkáme: rozumem všemu rozumím, ale nic neumím... Jako by v nás byla racionální část a jen to vidět nestačí změnit upřímně bolestivé způsoby chování. Nemůžete prostě jít a změnit symptom, který nás trápí naší touhou. Potřebuji něco jiného: „Chápu, že vztahy mohou být šťastné a bezpečné, ale zdá se mi, že mě ohrožují a je pro mě jednodušší jít do práce, než se je snažit budovat takové přesvědčení jako příznak, kterého se potřebujete zbavit, pak velmi často není možné dosáhnout smysluplného pokroku. V nejlepším případě začne být člověk schopen svobodně mluvit o vyhýbání se vztahům, ale co když byl tento příznak jednou zcela vhodnou reakcí, pokud jsme v dětství (nebo později, v této souvislosti ne tak důležité) zažili týrání? a pocity s tím spojené se nezdají být symptomem. Zdá se, že jsou zcela logickým důsledkem bolesti, bezmoci a zoufalství, které jsem kdysi prožíval. Spíše to byl nejlepší vynález v reakci na utrpení života, které mohlo sobectví vytvořit. Nyní, jako dospělí, nosíme části sebe samých zmrazené v traumatických zážitcích z minulosti – jsou stále nabité silnými emocemi, obrannými přesvědčeními, bolestí a bolestí. , vypuzeni z vědomí, dávají o sobě vědět v podobě nejasných symptomů, které určují naše chování tady a teď, jejich reakce byly tam a tehdy zcela adekvátní, takže jim nemůžete jednoduše vzít to nejlepší, co dokázali vymyslet, aby se ochránili. Jedinou možností je jít do svého nitra, abychom je znovu objevili, poznali a milovali – a pak mohou přirozeně odhodit svá obranná přesvědčení a mnohé bolestivé symptomy se mohou zcela rozplynout jako zbytečné Často, když se v sobě snažíme změnit něco, co nás trápí jsme vedeni spíše efektivitou, spíše než soucitem se sebou samým, naší vševědoucností spíše než naší zvědavostí, naším strachem spíše než naší ochotou dívat se na věci. Je to součást obranného mechanismu našeho ega, ale nejsme to my všichni I přes všechna ta trauma v nás musí být něco, co je schopné milovat, soucitit, chránit a pečovat. Jinak by se svět už dávno zhroutil - co není argument? ;) Mám několik volných míst v terapii: pište na Telegram nebo WhatsApp +79513712926