Od autora: Nejčastěji se jednoduše vyhýbáme čelit strachu. Skrýváme se v prostoru našich životů, který se nám zdá bezpečný. Strach je přitom stále více a prostor našeho života se zmenšuje. Všechny naše obavy se vrací k jedné hlavní věci – ke strachu ze smrti. Každý z nás si chce uchovat to hlavní, co při narození dostává – život. Zpočátku nás strachy chrání před zkázou, varují nás před nebezpečím, abychom mohli včas přijmout nezbytná opatření k záchraně života, ale postupem času máme stále více a více přitažených strachů, které nemají žádný reálný základ, oni objevovat svět s nadšením a otevírat vše nové. Čím jsme starší, tím máme více hranic a omezení, myslíme stále více na bezpečnost než na vzrušující dobrodružství. A to souvisí nejen a ne tolik s oslabením fyzického těla. Navíc věk není vždy spojován se zchátralostí a nemocí. V první řadě se za léta života nahromadí obrovské množství strachů Někdy se doporučuje se strachy bojovat, nevšímat si jich a jednat navzdory. Není to moc dobré řešení. Strach může být opodstatněný. Téměř každý strach má zcela racionální zrno. Je důležité to vidět a oddělit „pšenici od plev“ – červenou vlajku skutečného nebezpečí od fikce a přitažených hororových příběhů. Proto je důležité obrátit svou tvář ke strachu, podívat se mu do očí. Nejčastěji se strachu vyhýbáme. Skrýváme se v prostoru našich životů, který se nám zdá bezpečný. Strach je přitom stále více a prostor našeho života se zmenšuje. A teď už komunikujete s velmi omezeným okruhem lidí, neodvažujete se navazovat nové známosti, děláte stejnou práci, aniž byste riskovali, že zkusíte něco nového, odpočíváte ve stejném hotelu, jíte stejná jídla na stejných místech v restauracích. Za iluzi naprostého bezpečí (která vesměs neexistuje) musíte zaplatit nudou a stagnací. Abychom se tomu vyhnuli, zachovali si svěžest vnímání, dovolili si být zvědaví a otevření, dívali se na svět očima nadšeného dítěte a přitom měli bohaté životní zkušenosti a moudrost – existuje jen jedna cesta: neutéct před svým strachům, ale čelit jim. Vidět, co je v každém z nich skutečné a co je jen stopou minulých chyb, bolesti a zklamání. A přitom se k nám realita vždy ukáže mnohem neutrálnější a laskavější, než si představujeme, ohradit se hradbou strachů může být... ​​děsivé! Což je celkem přirozené. Potřebujeme podporu a vedení Zvu vás na otevřený webinář „Strach. Smrt. Milovat." Co s tím má společného láska Toto je hlavní opak strachu? Láska je otevřenost, přijetí a neustálá obnova vašeho životního světa. Strach je izolace, odmítnutí a bloudění v dávno známých labyrintech. Čím více strachů máte, tím těžší je milovat Není to jen o lásce mezi mužem a ženou. V první řadě je to láska k životu jako takovému, schopnost užít si každý jeho okamžik. Bez toho jsou jiné projevy lásky nemožné. Co s tím má společného smrt Abyste mohli projít strachem a otevřít se lásce, něco ve vás musí zemřít? Ta část vašeho ega, sebeobraz, který už neživí ani neslouží rozvoji, ale zoufale se chrání tím, že lpí na strachech a buduje je stále více v zájmu sebezáchovy. V tomto webináři se budete moci podívat jednomu ze svých strachů do očí, uvidíte, co je na něm skutečné a co ne, a pochopíte, na co si dát pozor a co dělat, abyste se ho zbavili. Uděláte několik důležitých kroků od strachu k lásce Původní článek a podrobnosti o webináři jsou na mém webu>>