Nemyslel jsem si, že budu psát na toto téma, ale... Od začátku roku se na téma sexuálního zneužívání a traumatu nashromáždilo tolik záhadných otázek, že ...— Vždy jsem si myslel, že sexuální trauma je jen důsledkem násilí, tedy pokud jste byli znásilněni“ (klient naznačuje pohlavní styk) No, co je na tom špatného? No, zvedli mi sukni během přestávky. No, stáhli si kalhotky. No a vmáčkli nás do šatny a osahávali každého, kdo chtěl. To je dětská hra - Opravdu, jaký nesmysl. Ani to nemá cenu vzpomínat... Pamatuji si, jak jsem před pár lety mluvil s 12letým teenagerem, který se zrovna procházel parkem a potkal chlapa v kabátě. Strýc byl exhibicionista... - To už je významnější... právě tam se objeví dospělý... Ale je nepravděpodobné, že by se s takovými strýci v dětství mnozí z nás setkali (čistě teoreticky, tetičky)... - Ještě ty? - Vyrůstal jsem v malém městě, tady to nebylo přijato - Hmm, taky jsem vyrostl v malém městě, ale měl jsem několik nevlastních otců... a někteří měli strýce, přátele mých rodičů. - Tak co kdyby se na mě ten dospělý strýc divně podíval, možná. hladil, štípal, plácal, možná něco řekl... Možná to tak vůbec nemyslel... - Možná. Vzpomínám si na příběh, kdy se jedna dobrá lékařka (mimochodem žena) rozhodla použít mě jako vizuální pomůcku pro své „stážisty“. Můj názor na účast ve striptýzové show nebyl dotázán „No, to jsou doktoři...“ Vzpomněl jsem si na obrázek z epizody na pláži, kdy se matka snažila převléknout svého syna. Přesněji, násilně mu stáhnout plavky... na veřejnosti. Ten chlap se bránil, křičel a ke konci plakal, ale máma vyhrála. Byla fyzicky silnější. A kolem byli dospělí (pravděpodobně příbuzní nebo přátelé), kteří se dívali na bezplatnou atrakci a smáli se: "Všichni převlékají děti na pláži." Dělali to vždycky, nemůžete jít do mokra... - Samozřejmě, že se bavíme o násilí , v rozporu se souhlasem, vůlí a zájmy druhého jmenovaného Urážka - úmyslné ponižování cti a osobní důstojnosti, často vyjádřené neslušnou formou. Urážka může být způsobena ve formě prohlášení nebo ve formě akce, jakož i veřejně nebo bez předmětu urážky, tj. Klíčem v těchto událostech není to, co se stalo venku (nikoli podtext událostí), ale to, co bylo uvnitř, že v určitém okamžiku „byla jsem vyděšená, divná (špatně), ale nemohla jsem nic dělat. Je to odporný a lepkavý pocit strachu a bezmoci. Tato zkušenost je jak emocionální, tak fyzická, což ji činí mnohem hlubší, pokud jste stále na pochybách, zkuste se vrátit o 20, 30, 40 let. Tam. V šatně, ve třídě, na pokoji, na ulici... ve stejném stavu, v takové situaci. Zeptejte se sami sebe: „Připadalo to také jako nesmysl tomu malému člověku, kterým jste byli, všichni pocházíme z dětství, stejně jako naše sexualita? Když mluvíme o sexuálním násilí nebo sexuálním zneužívání, nejčastěji nemluvíme o sexu (jako při pohlavním styku), ale spíše o pohlaví. Pochopit „kdo jsem“ a věřit, že „to je dobré“. Z toho plynou naše problémy, počínaje genderovou identifikací, konče poruchami sexuální sféry: to samé „Nemůžu... nezvládnu to.“, což ve skutečnosti zní jako: „NECHCI! POVOLEJ!" - A jestli se ti to líbilo - Je to tvoje vlastní chyba? Ne, není tomu tak. Dítě (to je 5, 10 a 15 let) chce pozornost (pamatujte na pozitivní a negativní tahy) a je připraveno pro tuto pozornost obětovat. PS: Jsme schopni prožít celý život se strachem z důvěry a otevření se s vědomím, že „vše, co potřebují, je právě toto“ a neustálou „bolestí hlavy“ s nevědomým přesvědčením, že svět je; hrozné místo a jsi „špinavý“, rozmazlený… a „zasloužil si to“ Ale stojí to za to? Je to hodnota, kterou s sebou chcete nosit??