Takto jsme tiše opustili éru moderny a směřujeme k postmoderně. Informační technologie se vyvíjejí závratnou rychlostí a za nimi s naprosto nepochopitelným leskem vykukují nanotechnologie a většina z nás nikdy nepochopí, jak je to všechno vůbec možné. My však chceme mít ty nejvyspělejší počítače, televize, telefony, auta... lidstvo je generace po generaci naprogramováno ke spotřebě. A buď úplně zapomeneme na svůj skutečný účel, na schopnosti, které nám byly zpočátku vlastní, nebo se vrhneme do druhého extrému, skáčeme od techniky k technice, od vyučování k vyučování, vedeni divokou touhou dosáhnout osvícení, jakmile možný. A tato cesta, stejně jako ta první, nejčastěji nikam nevede... protože zůstáváme stejnými spotřebiteli. Moderní člověk z velké části zapomněl tvořit, protože ve všem je zvyklý konzumovat pouze hotový produkt. Proto se snadno, bez velkého přemýšlení, necháme zlákat těmi cestami k vyššímu poznání, které nám již někdo vydláždil. Je tak nějak běžnější, když je nauka prezentována celá a krásně zabalená, prostě vědět, konzumovat – a je jedno, kdo ji vykládá: církevní učitel, guru, šaman, velitel vesmírné lodi, který zná Pravdu, popř. vtělený lama, prohlášený za osvíceného v desáté generaci. Nějak jsme se postupně naučili důvěřovat sobě, své intuici, svým vrozeným znalostem. Nechceme myslet, cítit, chápat, protože pro každou životní situaci již existuje určité, staletími prověřené železné pravidlo, vlastní mantra, mudra a mnohé další nevyvratitelné. Ale proč, někdo by se mohl ptát, potřebujeme zkušenosti někoho jiného? Je možné přijít k sobě po cestě někoho jiného, ​​bez ohledu na to, jak krásné a lákavé to může vypadat? Odpověď na tuto otázku je jednoduchá až banalita. Když jdete svou vlastní cestou, je nevyhnutelná fáze sebeobjevování, během níž se musíte podrobit pečlivé analýze a komplexnímu výzkumu. Tady na nás číhají pasti. Brzdí nás to, čeho si nejsme vědomi. Uvědomit si, odstranit strach z chování a myšlenek je obtížný, bolestivý a časově náročný úkol. A většina z nás dělá vše pro to, abychom se nesetkali se svou temnou stránkou, a pokud jí budeme muset čelit, pokusíme se jí vyhnout, aby po setkání nezůstala ani stopa... Práce s bloky podvědomí je náročná rutinní práce, kde vyžaduje svědomitost, sebesoucit a trpělivost. A nikdo, žádné „magické síly světa“, žádná správná slova ani slepé dodržování cizích pravidel za nás neudělají naši práci…