Jak víte, když člověk (klient) poprvé přijde k psychologovi na poradenství (nebo k psychoterapeutovi na terapii), má již předem vytvořenou představu o tom, co by psycholog „měl ” být a co by se “mělo” » stát v terapii. (Budu používat slovo „terapie“, protože teď mluvíme o tom, a ne o jednoduchém poradenství, kdy lidé přijdou na pár setkání řešit jednoduchý problém, ale kvůli „globální restrukturalizaci“ a sebeanalýze). Zpravidla se standardně věří, že psycholog je: - kouzelník a kouzelník, který lusknutím prstu může změnit život klienta k lepšímu (nebo alespoň dát kouzelnou pilulku - guru); a mudrc, který zná odpovědi na všechny, naprosto všechny otázky klienta - řešitel všech problémů a poradce, stačí se zmínit o jakékoli obtížné životní situaci a psycholog vám ji okamžitě pomůže vyřešit často, aniž by znali „terapeutickou realitu“, většina klientů se po 1-2 schůzkách rozčaruje z psychologa a terapie a navždy opustí ordinaci. Ve skutečnosti neexistují žádné kouzelné pilulky a klienta nelze zachránit před hrůzou minulost, nenáviděná přítomnost a strašná budoucnost. Bolest a utrpení budou přicházet a odcházet v závislosti na situaci a životě. Ale díky terapii se lidé učí volit způsoby chování, které jsou přiměřené okolnostem, učí se novým dovednostem vyrovnat se s těžkými pocity, učí se porozumět sobě i druhým lidem, čemu klienti tak často nerozumí nebo se jich bojí Když je sám psycholog klientem: Být psychologem a být klientem v terapii je poměrně náročné a zajímavé. Je to zajímavé, protože jelikož jsem sám psycholog, mohu analyzovat sebe, své činy šířeji a úplněji a vidět svá „slepá místa“. Je to těžké, protože někdy je tolik postřehů, že někdy nechcete moc rozumět nebo jít pomaleji, než ve skutečnosti děláte (ale ve skutečnosti předbíhám sám sebe, když se mi stále daří přizpůsobit svůj včerejšek a zítřek). a psycholog, jsme rychlejší Objevujeme své kostry skryté v těch nejskrytějších zákoutích. Daří se nám uchopit ty nejjemnější nuance našich pocitů a emocí a sdělit je včas terapeutovi, spíše než je odsunout stranou, zapomenout a nepokládat je za důležité, jak to klienti často dělají. Můžeme rychleji vidět/zachytit souvislost mezi následkem a příčinou a naopak a analyzovat ji (příklad: dnes jsem nemohl příteli říct „ne“ o půjčení velkého množství peněz a zítra trpím od bolesti hlavy a hanlivých myšlenek o sobě). Souhlasím s tím, že terapie je často bolestivá. Bolest a rozpoznání vašich „švábů“. Bolest z pochopení cizích „švábů“, které jste si spletli se svými. To může opravdu vyděsit lidi, kteří jsou si jisti, že terapie je „můj problém = řešení od psychologa.“ Terapii přirovnávám ke stavbě, přesněji k výrobě a pálení kostek/cihel. Představte si sebe, své Já, svou osobnost, jako byste byli jednopatrový cihlový dům. Dům má čtyři stěny a střechu. Stěny se samozřejmě skládají z cihel, které nás jako jednotlivce tvoří, například jedna z vašich zdí je plná cihel, na kterých je vyraženo: „jsi chytrý, ale skromný“, „nemůžeš se urazit“, „. buďte agresivní jako otec, „buďte vždy ve střehu“, „nevěřte lidem“. Pro některé se stěny skládají z „poslouchej“, „buď hodná holka“, „nemáš právo“, „jsi malý“ a tak dále, a právě terapie vám většinu z nich umožňuje nejen často vidět neúčinné cihly, ale také je nahradit pozitivními, vhodnějšími pro moderní realitu (a ne před dvaceti lety „buď poslušná a hodná holka“), doslova vidím a pozoruji, jak celá bloky mých cihel padají ze zdí a leží ve starověkém prachu na podlaze. Zpočátku to bylo děsivé a dezorientující, protože... i když jsou tyto cihly zastaralé a neúčinné, jsou přesto moje, udělaly ze mě toho, kým jsem. Na místě spadlých bloků se objevují díry a vy se spěšně snažíte vymáčknout spadlé cihly na předchozí.místo (to je moje rodné „pohrdání“! Kde bych bez toho byl? Vraťte se! Tady přichází „vždy se mějte na pozoru!“ – a my vás přivedeme zpět!). A ty v panice pobíháš po hradbách a sbíráš padlé kameny, na které jsi tak zvyklá, moje rodina, tak důvěrně známá, tak milá tvému ​​srdci... Ale to, co už spadlo, se nehodí. Nechte je zatím ležet, kde padli. Místo nich si (s pomocí terapie) vytváříte a přijímáte jiné bloky: moderní, vhodné, pozitivní a účinné („některým lidem se dá věřit“, „nejsem malá holka, ale dospělá žena“). Samozřejmě je nelze umístit do staré zdi, ta na to ještě není připravena, tak ať jsou ve vaší náruči nebo vedle vás. Už je máte a použijete je, až budete připraveni, neměli byste se snažit zlepšit všechno v sobě (ve svém životě) najednou. Zkuste být jen s touto novou zkušeností, dovedností, pocitem. O něco později se sami začlení do volného prostoru vašich stěn, vašeho rámu Pár doporučení pro ty, kteří plánují zahájit terapii: - vyhledejte svého psychologa/terapeuta. Jak říkají moji kolegové, „najít svého psychologa je celý úkol!“ A je to pravda! U psychologa byste se měli cítit příjemně (snad to nebude na první schůzce, ale až na 3.-6.), máte pocit, že jste přijati a pochopeni - Veďte si deník/zápisník pozorování, kam si zapisujete vše nové a překvapivé, že jste si uvědomili během sezení nebo po něm. Tímto způsobem budete sledovat svůj pokrok, své úspěchy a vždy budete moci obdivovat nové stavební kameny - Pokud hlodáte jakýkoli silný, děsivý pocit nebo myšlenky týkající se vašeho terapeuta, řekněte mu o tom. Někdy všechno, co se vám zdá „špatné, nenormální“ (zamilovala jsem se do svého terapeuta; nenávidím ho; nepomáhá mi), jsou nejčastěji jen vaši „švábi“ a je lepší je terapeutovi ukázat. - pokud si nejste jisti kompetencí psychologa (v „správnosti“ jeho jednání, chování), poraďte se o tom s jinými psychology. To je možné na webových stránkách a psychologických fórech. Bohužel, dnes je příliš mnoho pseudopsychologů s tlustou kůrou 2měsíčního vzdělání - Pamatujte, že pokud vás terapie bolí, pak to není vždy špatné a je důvodem k opuštění terapie. Možná to znamená, že proces probíhá. Například jsem třikrát málem „vypadl“ z terapie, ale včas jsem se dal dohromady. Někdy je terapie zábavná, někdy bolestivá, zvláštní, smutná... je jiná, ale je užitečná, bez ohledu na to, kolik toho o sobě my psychologové víme (nebo si myslíme, že víme), bez ohledu na to, kolik toho víme o dynamice a hloubce. terapie, my Tak či onak upadneme do bolesti a vzlétneme „ale já jsem věděl!“ Rád bych se podělil o úryvky ze svého „pozorovacího zápisníku“, co pro mě dělal a dělá můj psycholog a proces terapie. Přála bych lidem, kteří se bojí jít k psychologovi, aby alespoň koutkem oka viděli, co je to „terapie zevnitř“, a přestali se jí vyhýbat. Doufám, že níže uvedený text nebude příliš abstraktní :) 1. Psycholog je opora a já ho přesto chci použít jako sádru, jako cement, úplně se v něm zazdít a uniknout svým démonům.2. Vedle psychologa a kolem něj jsem jiná. Možná jsem to já? Žádné masky. Žádné dohady. Žádná chyba.3. Někdy se mi zdá, že jdu až do sebe. Brzy se svléknu až do morku kostí.4. Přesto terapie není sklenice vody, kterou se snažím vypít na jeden douš a hned se cítím lépe.5. Snažím se žít a být s jakýmikoli pocity. Neuvěřitelně těžké. Snažím se cítit, nejen analyzovat a ovládat sebe a ostatní.6. Jaké jsou mé silné stránky? Ztratit se...7. Učím se přijímat věci takové, jaké jsou.8. Psycholog žárlí na ostatní klienty.9. Nemám žádný základ. Pouze díry. Prostě propast. A je děsivé se na to dívat. Protože tato propast jsem já.10. Jak je to zvláštní, když jste přijímáni se všemi svými nedostatky a „špunty“... ale přesto se nedokážete takto přijmout.11. Chci hrst kouzelných pilulek a věčné štěstí!12. Žít pro sebe je tak zvláštní... ale zajímavé 13. Proč je pro mě psycholog oporou? :)