„Temná noc duše“ Tak se jmenuje báseň ze 16. století. Juan de la Cruz o duchovní cestě za hledáním Boha V dnešní době se toto jméno a tato cesta zdají tak zvláštní duchovní obecně vyvolávají podráždění, protože je přímo spojeno s řeholníky. Ukazuje se tedy, že lidé chodí na terapii, aby se „napravili zevnitř“, když už je navenek vše dokonalé a v podstatě napumpují své Ego s pozitivními afirmacemi, že svět je laskavý a bezpečný, krása zachrání svět, ty - ok, hlavní je naučit se ovládat své myšlenky a pokračovat v konzumaci Jen z nějakého důvodu to všechno přestává fungovat. Úspěchy nejsou příjemné, nákupy nejsou působivé, zábava přináší nudu To se stává, když významy mizí a hodnoty se znehodnocují. Když pocit vlastní konečnosti nabere jasnější obrysy A pak jsou dvě cesty: - pokračovat v tom samém se zdvojenou silou, zatlačit do propasti bezvýznamnosti vše, co se nedá vzít s sebou do jiného světa cesta temnými labyrinty duše za odpověďmi: kdo jsem a proč jen v naprosté tmě můžeš v sobě rozsvítit světlo Pouze sestupem na dno propasti můžeš dobýt nejvyšší vrchol svátost být vykonána, zůstat ve tmě znamená zbavit se kontroly, odstranit schopnost jasně vidět očima, přestat spoléhat na racionalitu, potřebujete dostatek odvahy a síly, abyste se vzdali, přestali se chytat stébla starých vzorců, přesvědčení, postojů, racionalizací, to vše je možné v celkem bezpečných a hermetických hranicích terapeutického prostoru, chápal terapii jako cestu duchovního rozvoje, tzn. v podstatě spojení s Bohem, v nejširším slova smyslu. Protože otázky po smyslu se dříve nebo později vynoří u každého a hledání smyslu je vždy o víře A ano, tato cesta není jednoduchá a rozhodně ne pro každého, ale rozhodně stojí za to se po ní vydat. Připraveni vás doprovázet v nejtemnějších časech vašeho života. Nahrávání do soukromých zpráv.