K čemu se my ženy odsuzujeme? Na samotu? Nebo větší nezávislost? Nebo pocit soběstačnosti a zvýšeného sebevědomí, že všechno zvládnu sám? Otázkou zůstává: Proč to potřebuji? Jaký bonus získám ze své osamělosti a své nezávislosti? Měla byste skrývat svůj strach z interakce s mužem? Bojíte se důvěřovat svému partnerovi? Ano, souhlasím, pamatuješ si, jak jsem mu věřila, dala jsem do našeho vztahu všechno a nedostala nic na oplátku. Jednoduše mě a mou lásku, můj život, deptal. Často říkáme: "Dal jsem ti svá nejlepší léta." O čem tato fráze je? Dal jsem ti všechno a zbylo jen prázdno... Po tak těžkém vztahu nezbývá než se sbírat kousek po kousku, abych nějak pokračoval ve svém životě a možná i ve své existenci. A ptáme se sami sebe: proč se mi to děje? Proč? Koneckonců, úplně jsem mu důvěřovala a dala ze sebe všechno - svá nejlepší léta, svou lásku, své zdroje... V tuto chvíli si můžete položit protiotázku - co jsem od něj přijala? Protože ve vztazích existuje proces interakce (určitě existuje!), jak k této interakci, vzájemné výměně došlo v našich vztazích? Možná je mě v jeho životě příliš mnoho? Možná se utopil ve mně, v mé péči a lásce? Co se mu stalo během našeho vztahu? Koncept je známý: Dal jsem mu všechno, ale on nedal nic? Proč se tato nerovnováha vyskytuje ve vztazích? Protože mi nemůže (nemůže, nemůže) nic dát? Nebo proto, že NEVÍM, jak to přijmout? Přijmout jeho lásku, jeho zdroje, jeho pozornost? Jednou na skupinové schůzce nám byl vyprávěn příběh klienta a mezi sebou jsme tomu říkali „ovesné sušenky“. Klientka je ve vztahu s mužem již několik let, ale mladý muž ji nepožádá o sňatek. Proč? Ze vzpomínek na první rande klient vyprávěl: „Pozval jsem ho k sobě domů, připravoval jsem se na toto setkání dlouho a efektivně Kadeřník, manikúra/pedikúra, krásné prádlo, prostřený stůl - saláty, koláče, maso , víno, svíčky... Na prahu ho s radostí zdravím, obdivuje můj byt, kvalitu jídla, moji krásu, vše proběhlo perfektně!“ Na psychologovu otázku: „co si ten muž přinesl,“ odpověděla nejistě: „kytky a ještě něco“. Psycholog se zeptal: "Co jsi udělal s jeho dary?" Odpověď: "Dal jsem květiny do vázy." Psycholožka vytrvale pokračovala v objasňování, co ještě muž přinesl jako dárek, na což klient, matně a ne zcela jistě, odpověděl: „Myslím, že to byly ovesné sušenky, dal jsem je do kuchyně, protože byl plný stůl. jídla a později jsem vzal tyto sušenky do práce a dal je uklízečce.“ Psycholog si všiml, že právě osud této sušenky hrál hlavní roli v historii vztahu mezi tímto mužem a touto ženou. Dárky tohoto muže touto ženou nějak prošly (prostě je ignorovala a nepřijímala). Ptáte se, jaký je zde proces ponížení? Celkově se mi dárek nelíbil. Nedusíte se těmito sušenkami? Je to právě v NEPŘIJÍMÁNÍ toho, co muž přinesl do domu! Nejprve jsou to cookies, pak jeho pozornost, zdroje, finance, schopnosti, úspěchy... Nepřijetí jedné věci podněcuje strach z nového zdroje (co když se mu to zase nebude líbit a nebude to akceptovat?) Pro začátek , to není přijímání jeho darů a pozornosti, možná v dalších frázích těžšího obsahu. Jednou se objevil požadavek klienta: „Manžel mě často zklame, spoléhám na něj, ale vždy nesplní má očekávání, potřebuji ho převychovat.“ Jaký je samotný pojem ponížení? Urážka, ponižování? Co je důsledkem ponížení - pokles sebevědomí, podkopání vlastního sebevědomí a v důsledku toho (pro G. Murraye) - potřeba podlehnout něčímu vlivu, něčí vůli, kompenzovat svou skutečnou nebo domnělé nedostatky. V tématu ponižování existuje určitá konkurence, tzn. některé jsou vyšší, některé nižší. Že. To je obyčejný boj o moc ve vztahu. Proč by se žena měla ukazovat ve svém domě?.