Trojúhelník osudu je jednoduchý a pohodlný diagram navržený Stephenem Karpmanem k demonstraci neproduktivních vzorců chování u lidí. Tvůrce kognitivně-behaviorální psychoterapie Aaron Beck a jeho dcera Judith identifikovali 3 základní hluboce zakořeněná přesvědčení člověka o sobě samém, která ho vedou k sociální maladaptaci: Jsem bezmocný (slabý, zranitelný, neovládám situaci), Jsem bezcenný (neužitečný, bezcenný, vadný), jsem nemilovaný (nechtěný, nepřitažlivý, nemilovaný, nestaraný). To, co mají tato přesvědčení společné, je představa sebe sama jako méněcenného a nezasluhujícího si bezpodmínečnou lásku. Bezpodmínečnou láskou myslím vztah založený na hodnotě jednotlivce jako takového, a ne na jeho efektivitě. Dva psychicky zralé lidi spojuje zájem o sebe a psychicky nezralé lidi spojuje deficity (strach ze samoty, finanční, každodenní závislost, komplex méněcennosti atd.). želva. Plave želva s hadem na krunýři. Had si myslí: "Když kousnu želvu, vyhodí mě." A želva si myslí: "Když toho hada shodím, kousne mě." Hluboké představy o vlastní nedostatečnosti jsou často kompenzovány hraním rolí Oběti, Agresora a Zachránce. Model oběti. Oběť hledá někoho, na koho by přenesla odpovědnost, stěžuje si na svůj osud, mluví o sobě hanlivě, neustále žádá o podporu a pomoc nebo naznačuje, že ji potřebuje. Oběť popírá svou odpovědnost a konstruktivní agresi, kterou by mohl směřovat ke změnám ve svém životě. Udržuje bezmoc tím, že znehodnocuje navrhovaná řešení a vyhýbá se akci. Základní copingové strategie: odevzdání se (stížnosti, sebepodceňování, utrpení), vyhýbání se rozhodování. Model agresora. Agresor útočí a obviňuje, aby kompenzoval subjektivní pocit vnitřní slabosti, zranitelnosti, méněcennosti. Je přesvědčen, že silou může získat lásku, uznání, respekt a obnovit spravedlnost. Základní coping: vyhýbání se (ve formě pasivní agrese - ignorování, nedochvilnost, gaslighting, sarkasmus), přílišná kompenzace (útok, konkurence). Model záchranáře. Záchranář přebírá odpovědnost za řešení problémů jiné osoby, protože... popírá svou bezmoc. Nabídnutím své pomoci si chce vysloužit přijetí a lásku. Základní copingové strategie: odevzdání se (sebeobětování), překompenzování (všemocná kontrola). Každý člověk může tyto modely rozehrávat jeden po druhém ve vztazích, udržovat spoluzávislost a čerpat vnitřní zdroje ze sebe a ostatních. Tyto modely jsou navíc viktimogenní, tzn. zvyšuje pravděpodobnost, že se stane obětí. Jak přestat padat do trojúhelníku a vymanit se z role Oběti? Absolvujte kurz od psychologa o asertivním (sebevědomém) chování a zvyšování sebevědomí, abyste mohli budovat vztahy mezi sebou z pozice soběstačnosti, nikoli nedostatku, hraní si na komplexy a traumata. Více užitečných informací a komunikace na mém telegramovém kanálu. Rád se přihlásím 😉 https://t.me/burkova_psy Respektujte autorská práva v souladu s čl. 146 trestního zákoníku Ruské federace ©