Relevantnost studie je dána skutečností, že za prvé v moderních organizacích je podle literárních zdrojů práce vrcholných představitelů z 80–90 % definována jako výkonnost organizace jako celku a personální potenciál (morální a psychologické klima, pohoda a zdravotní stav podřízených). A za druhé, studie vztahu mezi profesní činností a řadou somatických onemocnění ukázaly, že manažeři, majitelé, právníci a právníci mají osmkrát vyšší pravděpodobnost, že budou trpět infarktem myokardu než zástupci jiných profesí. Platit za vedení nebo nedostatek profesionality? Objektem našeho výzkumu proto byli ředitelé velkých organizací ve městě Petrohrad, kteří studovali v kurzech pro pokročilé – více než 300 lidí ve věku od 25 do 70 let. Koncepčním základem studie jsou myšlenky B.G. Ananyeva (1980) o bilaterální regulaci holistického chování, jako nejvyšší kontury regulace lidského chování, formulované v podobě hypotézy, že organizační kultura určuje výkon, a firemní kultura. určuje efektivitu odborné činnosti (V.I. Natarov 2000; 2011). A že podle toho se nedostatky organizační kultury projevují jako profesionální deformace personálu a nedostatky podnikové kultury - jako profesní vyhoření personálu. Předmětem studia byla odborná vyspělost manažera jako základ prevence psychosomatických onemocnění a downshiftingu. Hypotézou studie byl předpoklad, že rozvoj profesní zralosti je základem prevence hlavních forem psychosomatických onemocnění v podmínkách profesionální činnosti – profesního vyhoření a deformace osobnosti vůdce. A podle toho se nedostatky organizační kultury projevují jako nízká úroveň time managementu a jako profesionální deformace manažera. A mezi nedostatky firemní kultury patří nízká míra zvládání stresu a profesní vyhoření – jak samotného manažera, tak jemu podřízeného personálu. Metody výzkumu byly určeny cíli a záměry jednotlivých etap studie: konzultace, pozorování, analýza problémů a konfliktů manažerů, dotazníky, školení, analýza chování v obtížných situacích, faktorová analýza a další. Ze získaných dat vyplývá, že 92 % manažerů, kteří se studie zúčastnili, zažilo jevy profesní deformace či osobního vyhoření, které byly doprovázeny různými psychosomatickými příznaky. Zdůrazňujeme, že úroveň profesní vyspělosti téměř přímo koreluje s úrovní manažerských kompetencí a s takovými vlastnostmi lídra, jako je sebevědomí, přiměřenost a odolnost vůči stresu sebeúcty, flexibilita chování v konfliktních situacích (V.I. Natarov, 2010). Analýza dat ukazuje, že profesní vyspělost manažera (PLM), jako forma prevence profesního vyhoření a deformace osobnosti, se projevuje především v kvalitě integrace hlavních sfér života vrcholového manažera: (1 ) fyzické zdraví, (2) kvalita vztahů s blízkými, rodina – emocionální, psychické zdraví; 3) profesní kariéra nebo sociální zdraví; (4) morální a etické hodnoty, které určují světonázor, smysl a význam všech hlavních sfér života vůdce. Za druhé se PZR projevuje v orientaci na neustálé sebevzdělávání a sebevzdělávání vedoucího. Což se za třetí na úrovni organizace v čele s vůdcem projevuje tak, že vůdce deleguje své pravomoci na své zástupce – „zbavuje“ stresu odpovědnosti a atmosféry důvěry v organizaci. Za čtvrté, PZR se projevuje v touze vytvářet organizační a podnikové kultury nejvyšší bilaterální úrovně vyspělosti. Když zralost