Zima pečlivě přikryla les sněhovou peřinou, zmrazila řeku a postříbřila vršky borovic a bříz. Zajíci od rána neúnavně pracovali a zdobili vánoční stromeček na hlavním okraji lesa. Nový rok se blížil. Všichni obyvatelé lesa pobíhali jako šílení a snažili se věci dokončit, než zazvoní zvonkohra, tichý a odměřený život v lese ustoupí ruchu. A jen Ježek nikam nespěchal, seděl od rána do večera ve svém domku a těžce vzdychal při pohledu na prázdnou klec, ve které před několika lety žil malý pěvec jménem Dream. Jednoho dne ptáček ztichl a přestal zpívat, a pak úplně zmizel a třepotal se z otevřeného okna sídla. Ježek nebyl vůbec naštvaný, protože si hned nevšiml ztráty, byl velmi zaneprázdněný, od rána do večera klepal dřevěná počítadla, doplňoval čísla do sloupců, odčítal a zapisoval částky na písmena z březové kůry. Ježek byl považován za hlavního účetního lesa. Zpráva, že Ježek je nemocný a neopustí svůj domeček, se rychle rozšířila po lese. Obyvatelé lesa se ho nejprve snažili léčit tradičními prostředky: dávali pít bylinné výluhy s medem z divokých včel, potírali mu hrudník smrkovými tinkturami a napařovali tlapky v horké vodě. Po vyzkoušení všech prostředků nechali obyvatelé lesa Ježka na pokoji a vrátili se ke svému podnikání. Na Silvestra Ježek nespal, neustále se převracel ze strany na stranu, počítal do 10, pak do 100, pak ztratil rozum a začal počítat znovu. Nebyl nemocný, nekýchal, neměl horečku, test Bovid19 tvrdošíjně ukazoval negativní výsledek, byl prostě nesnesitelně smutný. - Zima brzy skončí, pak přijde jaro, skončí také jaro, pak léto a také skončí. Co to všechno má za smysl?! "Všechno na světě končí, dokonce i kandované bobule, a je konec," zamumlal si ježek a podíval se z okna na padající sníh. A za oknem už třetí den padal sníh, sněhové vločky se točily ve vzduchu, lehce se dotýkaly země a proměňovaly se v bílou nadýchanou přikrývku. Ráno Ježka probudilo zaklepání na okno. Sklo sídla zarachotilo, okenice se otevřely a neslušně spokojená tvář medvíděte vystrčila hlavu oknem. - Ježku, jak dlouho dokážeš ležet v posteli?! Nasaďte si šátek a čepici, jdeme dělat Blackberry! V noci napadlo tolik sněhu... "Nemám chuť," zamumlal Ježek a přikryl si hlavu přikrývkou, "je mi vážně špatně," a druhá, neméně spokojená tvář Malého Bunny vystrčil hlavu oknem „Pravděpodobně...“ bylo slyšet zpod přikrývek. Ježkovi přátelé poslali poštovního Hýla pro doktora Straku a sami se vydali hluboko do lesa pro jedlové šišky, aby udělali Ježkovi léčivý odvar. Doktor-Straka nahmatal puls, změřil teplotu kostkou ledu, dotkl se Ježkova nosu, zamyšleně poklepal zobákem na opěradlo křesla a nařídil Ježkovi, aby se připravil na výpravu přes řeku do hor a hledal pták jménem Dream. Ježek neochotně začal ukládat své skromné ​​věci do proutěného košíku, nechtěl nikam jít. Přátelé mu pomáhali, jak mohli, a když se Ježek rozhodl zahrabat do své obvyklé přikrývky, vystrčili ho přímo ze dveří v přikrývce do mrazivého vzduchu. Ježek a doktor Straka se vrátili o několik týdnů později, ptáka jménem Dream se jim nikdy nepodařilo najít, ale přátelé si všimli změny na ježkovi: tváře mu zrůžověly, tlapky už nešoupaly po podlaze. Ježek jako obvykle nespadl do postele pod dekou, ale zaútočil na jídlo a snědl až 5 sušených kořenových zelenin. Dny a týdny plynuly, ježek už neležel celé dny v posteli, ale byl nadále smutný. Každý večer k němu přicházeli přátelé, popíjeli spolu lipový čaj, jedli kandované bobule, Medvídek nahlas četl své básničky, Veverka hrála jednoduché melodie na šňůře, Zajíček zpíval a Ježek se zamyšleně díval z okna na padající sníh. Jednoho z těchto společných večerů Ježek usnul a zdál se mu sen. On, velmi málo, hraje na rákosovou dýmku. Jeho dědeček Hezhich pro něj vyrobil dýmku vlastními tlapkami a naučil ho z ní vytahovat melodické zvuky – Dýmku! "rákosová dýmka," zamumlal Ježek ve spánku a.