Od autora: Klienti se často ptají na sebereflexi v procesu terapeutické práce – co to je, jak to je Přesný a hluboký obraz reflektovaný v tomto příkladu je příkladem introspekce , poznávání svých pocitů a pečlivou práci Míšo , děkuji za svolení publikovat na sobě tento fragment své práce. Moje úzkosti, strachy, obavy - to je, zdá se mi, důsledek toho, že mi mnoho věcí připadá nejasných, ... protože vše je zkresleno úzkostí a strachy, marnivostí. Není to jasné, protože jsou spuštěny některé mentální mechanismy, které zkreslují realitu. A teď už nejsem ve skutečnosti, ale ve svém světě, ve kterém význam slov druhého člověka není chápán objektivním posouzením toho, co se mezi námi děje, ale vnitřním pocitem bolesti. Vidím, že je něco špatně, ale... obecně se musím zamyslet... Včera jsem viděl komára na velkém černém autě) Napadlo mě přirovnání. Pravděpodobně komár očekával, že se opije krví, ale bohužel to nebyl osud... ne proto, že by se špatně snažil, ne proto, že by se málo snažil klovat tuto velkou černou bestii svým sosákem... ale proto, že byl na špatný předmět, protože tam není žádná krev... No, řekněme, že jsem komár, sedím na černém autě a snažím se získat, co chci, tedy pít krev. Nemůžu nic dělat, jsem naštvaná. Rozhlížím se, jsou tam lidé, jsou mým cílem. Chystám se k nim letět, letím, ale pak narazím do něčeho pevného. A vypadá to, že je to skleněný pohár, který je položený na mě. A mám na výběr – buď se zaměřit na lidi jako na cíl, nebo se zaměřit na auto, které je zde, v mém dosahu, v prozkoumaném prostoru mých možností I když se pokusím vyvrtat díru do karoserie zastrč mi sosák hlouběji, pak se nic nepovede, nepomůže žádná píle a žádná technika, protože tam není žádná krev a cesta je k lidem, ale je tam sklenice, samozřejmě, že pro komára je těžké prorazit sklenici, ale já nejsem komár. No, tady je nějaká hrubá analogie) Mluvím o světě iluzí a skutečném světě... někdy se zdá, že žiju jen ve sklenici. **** Něco mě teď znepokojuje. Autor: Michail P.