Od autora: článek o hranicích osobnosti...S vděčností L.L. Klientka mi vyprávěla druhý příběh, kde se setkala s děsivými okolnostmi spojenými s temnotou, s neočekávanými postavami v této temnotě a dalšími podivnými podmínkami. V těch chvílích cítila něco jako strach, smíšené s překvapením. I trochu pomalu jsem si všiml, že dnes vypráví druhou podobnou příhodu z různých období svého života. Jako by tam narazila na nějaké hranice... Řekl, aniž by pořádně přemýšlel o tom, co bylo řečeno, ale ona tomu věnovala pozornost a přemýšlela o tom. Taky jsem o tom přemýšlel, skutečně, často se setkáváme s nějakými událostmi, vnitřními okolnostmi, ve kterých chápeme, že jsme tu ještě nežili, nemáme žádné zkušenosti, je nám tu špatně. Zpravidla se jedná o nějaké nepříjemné události, nepříjemné pocity: strach, bolest atd. Nedávno jsem tedy při chůzi po tmavé ulici a čtení SMS zpráv na svém telefonu narazil čelem do stromu, zažil silnou bolest, ale jak jsem v tuto chvíli ožil, jak jsem začal milovat a vážit si svého těla V takových chvílích začínáme intenzivně cítit svůj život, začínáme si ho vážit. Setkáváme se s něčím novým, a pokud neutečeme, ale této zkušenosti setrváme, pak se náš život v těchto chvílích rozšiřuje a obnovuje. Naše životní hranice se rozšiřují Tato myšlenka šla dál a mně bylo jasné, že i když nás v životě potká nějaké příjemné, ale nové události, narážíme na své hranice. A náš život se stává bohatším, naše vědomí se rozšiřuje. Nedávno mi osud nečekaně nadělil velmi potřebný, velmi důležitý a velmi žádoucí vztah. A přesto, že tam nebylo nic divného, ​​potkal jsem v nich své hranice. Bylo v nich hodně nečekaných věcí, nečekaných v dobrém slova smyslu. Když jsem tam stál, našel jsem nové životní území, rozšířil jsem své životní hranice. Po určitou část svého života jsem se stal novějším a živějším. Samozřejmě začal vznikat filozofický meziřádkový komentář k tomuto chápání hranic. Komentář doprovázely a potvrzovaly pocity. Ano, právě v rozšiřování hranic je skutečný život, který se nám vrací ve své původní hodnotě, jak se nám to stalo v dětství, kdy byl každý okamžik objevem, naplněným něčím novým a nečekaným. Pak se naše hranice života a naše vědomí rozšířily takovým tempem, že jsme neměli čas se rozhlédnout a získat oporu na novém území, dělali jsme rány, plakali, smáli se a hodně se ptali, zajímali jsme se o mnoho věci a svět se nám zdál nekonečný. Zůstala nekonečná pouze naše schopnost rozšiřovat hranice, jít do nového, neočekávaného. Náš skutečný, neposkvrněný život ustal, ale dobře jsme si zvykli na to, co je nám již známé, a začali jsme sdílet své znalosti s těmi, kteří začínají žít, kteří se nebojí rozšiřovat své hranice a dostat se do neznáma a získat do nesnází a plakat a radovat se. Vladimir Volkov http://drama.do.am