Stále musíme přehodnotit, co se stalo zemi a nám všem v roce 2022, a některé odpovědi lze nalézt v románu "Válka a mír" , kde se bavíme o jednom z hrdinů s posttraumatickou stresovou poruchou Například už dnes je mi jasné, že se zabýváme aktivací mezigeneračního traumatu, myslím, že postihuje přes 80 % rodin v Burjatsku a je to potvrzeno mluvíme o mezigeneračních traumatech o změnách v duševním vědomí příbuzných těch, jejichž rodiče, prarodiče nebo pradědečkové byli na frontě, byli vyvlastněni a vystaveni represím atd. A co mohli předci. ne „proces“ se pak často přenáší na děti a ještě častěji na vnoučata a pravnoučata, co bylo možné, je příliš obtížné k tomu bezmoc, „mlha“, „černá díra“ a obecně „něco se vždycky pokazí“. Když to vezmeme globálně, tak v Ruské federaci se vždy „něco pokazí“, krátká období klidu a zase jedeme...! Obzvláště těžké to mají lidé, kteří prošli válkou v Afghánistánu a dalších „horkých místech“. Dnes tam chodí jejich děti. Zkušenosti ale nebyly zpracovány a následky ještě uvidíme v letech 2023-2024, kdy se boje skončily, mnoho veteránů Afghánistánu se vrátilo do zemí, kde se o nějaké psychologické rehabilitaci nemluvilo. To je v kontrastu se zkušenostmi z USA, kde takové psychologické rehabilitační služby byly vytvořeny a pracovaly s vietnamskými veterány. V USA navíc přiznávají, že ani tam nedokázali značnou část pacientů s posttraumatickou stresovou poruchou adaptovat na běžný život a v důsledku toho země zaznamenala nárůst násilných trestných činů, alkoholismu a drogové závislosti. Věřím, že bez velkých vládních dotací na rehabilitaci těch, kteří prošli bojem, a nejen těch s PTSD, budou čelit nejtěžším zkouškám. Soukromá praxe může společnosti při zpracování rozsáhlých negativních zkušeností, mnohokrát posílených mezigeneračním traumatem, pomoci jen částečně.