Nic nemotivuje člověka více než jeho vlastní úspěchy. Ale aby tato motivace existovala a podporovala nás po celý život, musíme se nejprve naučit vážit si těchto úspěchů, sbírat je Rodíme se, abychom se stali něčím větším, než čím jsme přišli na tento svět. Budeme muset dělat tisíce chyb a provádět miliony experimentů a přitom poznávat život a sebe. Spadneme a zase vstaneme. To je normální – přirozený – proces vývoje po celý život. Abychom po pádu znovu vstali, potřebujeme k tomu jen motivaci, víru ve vlastní úspěch, ve vlastní síly, je normální, ale odpisy jsou už patologie devalvace moderního světa Všechno to začíná výchovou rodičů. Jsou před námi kladeny velmi vážné – dospělácké – požadavky: dosáhnout úspěchu dospělých v dětství. Dělá se to s dobrými úmysly: chtějí z nás udělat - dlouho mi trvalo, než jsem našel to nejpřesnější slovo - KONKURENČNÍ o přežití ve vnějším světě To znamená, že k naší pracovní náplni patří i poučení, že Svět je nepřátelské prostředí To musíme umět minimálně od dětství: . 1: Abychom se zalíbili všem, abychom si „nedej bože neudělali nějaké nepřátele nebo ty, kteří nás budou později soudit a trestat“. Potěšením navíc myslíme schopnost „uhádnout“ očekávání ostatních a splnit je. 2: Usilujte o dokonalost za každou cenu – musíme být perfektní. Pravda, kritéria ideálu nejsou nikdy specifikována, protože z toho vyplývá, že stále musíme být ideálem různými způsoby (viz odstavec 1). 3: Musíme být POHODLÍ a nezasahovat do svých zájmů, neodvádět pozornost od „důležitých“ záležitostí (o tom jsem již psal, viz zde) a ZÁROVEŇ INDIVIDUÁLNÍ, protože rodiče by chtěli, aby jejich dítě bylo vyčleněno z tzv. DAV a chváleno. Pak se jim dostává UZNÁNÍ jako rodičů (tedy je uznáno, že úspěšně zvládli roli RODIČA atd.). 4: Musíme umět být SPONZORY svých rodičů (termín z MLM) - to znamená, že od dětství je nám vštěpována myšlenka, že je o nás pečováno, abychom jim pak mohli DLUH SPLATIT ve stáří. To znamená, že se o své rodiče MUSÍME postarat, protože se do nás hodně INVESTUJE. Strach ze samoty, který žije v rodičích, vycházející z jejich vnitřního dítěte a jeho nedůvěry ke světu, nedovoluje ani pomyšlení, že by se o ně jejich děti mohly postarat a MILOVAT je jen tak. Proto se musíte pojistit tím, že svému skutečnému dítěti budete neúnavně připomínat, že je vůči nim do konce života NEZAPLATITELNÝ DLUH. To znamená, že jsme v podstatě jako dítě vychováváni traumatizovaným vnitřním dítětem našeho skutečného rodiče. 5: Ve světle trendů posledních let dítě velmi často odepisuje to, co mu přímo nepomůže VYDĚLAT PENÍZE. To již vychází z pokynů „vnitřního rodiče“ v rámci skutečného rodiče, kterému záleží na přežití dítěte v moderním světě. Pravda, tento trend je pozorován posledních 10-15 let a ještě není tak patrný. A ta může v dítěti snadno devalvovat - tvůrčí pudy, smyslnost, sexualita, soucit, milosrdenství, péče, láska: tedy to, co dítěti v budoucnu umožní budovat vlastní rodinu, budovat blízké vztahy a prostě SI UŽÍVAT život, BÝT SEBE tato devalvace probíhá ignorováním všeho, co nelze „měřit měřítky“ – pocity, emoce, kreativita, významy, důležitost vzájemného porozumění. A naopak, přílišné zdůrazňování důležitosti toho, co lze vidět a měřit: činy, slova, činy, věci. Takové znehodnocení mimochodem vede k dvojímu efektu. Někdy to znamená, že tyran může vyrůst a přerůst jim přes hlavu - super efektivní, ale absolutně nešťastný. Na druhé straně se může naopak utvářet infantilní povaha, která chce přijímat to, co v dětství nedostala - všechny radosti, všechny pocity, ale neumí si je sama vytvořit, ale vyžaduje to od druhých. , žijící podle principu „Chci a dávám“, zatímco všichni